Jdi na obsah Jdi na menu
 


Aby vaše radost byla olná

22. 2. 2008

Aby vaše radost aby byla plná

Zacharj. 9,9;

 

Salutatorio          : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…

 

 

Introit                 : Ž. 118,19-27;

 

 

Píseň                   : Ž. 65„Na Sionu se čest Ti vzdává“

 

 

Modlitba             :

 

 

Ohlášky               :

(odchod dětí do nedělní školy)

 

Čtení                   : Neh. 8,1-12;

 

 

Píseň                   :  320 „Ó hlavo plná trýzně“

 

 

Text                     : Zachar. 9,9;

 

 

Modlitba             : + Pater noster

 

 

Píseň                    :  631 „Nám pomoz Pane milý“

 

Přímluvné modlitby:

 

Píseň                   : 324 „Pane Ty jsi hoden chvály“

 

          Poslání      : J. 15,11;

SLOVO

          Požehnání : Ž.121,5-8;

 

Píseň                   : 685 „I když se rozcházíme“

 

 

Aby vaše radost aby byla plná

Zacharj. 9,9;

 

 

            Před jedním kostelem na schodech sedí černoch a pláče. Tu k němu přistoupí Ježíš a ptá se ho ´Proč tady sedíš, pláčeš a nejdeš dovnitř?´ Ten černoch zvedne hlavu, smutně se na něj podívá a povídá mu: ´Nemůžu, víš. Určitě je to krásný kostel, ale na dveřích je taková velká tabule, na které stojí nápis ´Černochům vstup zakázán – jen pro bílé!´Víš Ježíši, ještě nikdy v životě jsem tam nebyl, ale chtěl bych se tam aspoň jednou podívat´ Ježíš na něj tak s láskou pohlédne a se smutkem v hlase mu řekne: ´Nic si z toho bratře nedělej,  já tam taky ještě nikdy nebyl.´

To je, milí bratři a sestry, sice jen vtip, který jsem nedávno slyšel vyprávět, ale zkusme domyslet jak by takový kostel – sbor mohl fungovat, když by v něm chyběl ten, kvůli kterému by byl postaven a kvůli kterému by se v něm shromažďovali věřící. V takovémto společenství by nám asi moc dobře nebylo řekl bych a by chybělo nám tam přeci to nejpodstatnější – Radost z Krista.

A přece i do takovéto vzniklé situace z našeho úvodního vtipu by Pavel tomu člověku, který se chtěl podívat do kostela před kterým seděl, řekl: „Raduj se v Pánu vždycky, znovu Ti říkám raduj se. A měl by ten člověk proč! protože Ježíš, jehož jméno všichni tam ve vnitř vzývali a modlili se k němu zatím stál venku a byl s tím člověkem.

A obdobnou situaci zažívá i Pavel, když filipským píše: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ To je výzva! Ano, Výzva, kterou Pavel adresuje Filipským přímo z vězení a kterou pro něj, když si tu epištolu celou přečteme, asi opravdu není jednoduché jen tak vyslovit. Obzvláště, když je tam uvězněný právě kvůli němu a ve filipenském sboru se navíc dějí věci, které jej tolik zneklidňují a je z nich opravdu hodně smutný. Ano, píše to i přesto, že se dozvídá o závisti a ctižádosti, vypočítavosti, touze po vděčnosti a uznání, sobectví, o nekompromisním zastávání Kristem překonaných židovských tradic a kdo ví o jakých věcech ještě, které se tam rozmohly. Ale navzdory tomu všemu smutku z dění v tom sboru filipenské vyzývá: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!“ Ano, navzdory tomu, že je vězněn, navzdory tomu, že se doslýchá takové zvěsti, které se dějí ve Filipis a že dokoce i reálně počítal se smrtí, která jej mohla čekat … Ano, navzdory tomu všemu vyzývá své spolubratry k radosti v Kristu. To je síla, co! Ale Pavel není sám kdo nás v Bibli vyzývá k radosti.

  za doby proroka Nehemjáše kněz Ezdráš nabádal Israelský lid, který se právě vrátil z babylónského zajetí a který se také jednomyslně shromáždil před vodní branou, aby si vyslechli Slovo Písma, aby neplakali, ale aby se těšili z Hospodina. A proč vůbec plakali? Proč byli tolik smutní, když po takových letech byli konečně doma ve své vlasti a mohli konečně slyšet Slova Písma? Protože po té době dlouhého zajetí pochopili a uvědomili si, že k nim mluví sám Hospodin a že ta Slova Písma jsou o nich a pro ně.

Ano, oni porozuměli a plakali sami nad sebou. Když ale byli vyzváni, aby přestali truchlit a radovali se, opět pochopili. „I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována.“, jak jsme mohli slyšet v dnešním čtení.

            A pak je tu, bratři a sestry, také ještě ono Zacharjášovo: „Plésej velice, dcerko Sionská, prokřikuj, dcerko Jeruzalémská. Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.“, jak zní v kralickém překladu.

Plésej velice a prokřikuj. Ano, to jsou sice dvě zcela jasné a konkrétní výzvy, dokonce bych se nebál říci, že i příkazy, ale řekněte mi jak je mám já křesťan jedenadvacátého století naplnit? Vždyť by se mi asi bratři a sestry v sousedních lavicích smáli, kdybych, stejně jako ti navrátilci z babylónského zajetí, při každém Slovu Písma, které mne osloví a nebo při jeho výkladu, který se mne positivně dotkne, odpověděl s pozdviženýma rukama Amen, amen a padl na kolena, klaněl se Bohu tváří až k zemi. To bych - To bych byl asi nejspíš všem okolo k smíchu, nebo by mne dokonce možná i vyvedli z kostela, či modlitebny. A pak taky jaký já že to vlastně mám důvod k radosti? Jen se podívejme kolem sebe. Ale ne, bratři a sestry, my máme proč se radovat! Navzdory tomu všemu dění kolem nás a možná i v nás samotných opravdu máme! Vždyť přeci ve druhé polovině našeho dnešního textu kázání stojí psáno: „Aj, král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný, chudý a sedící na oslu, totiž na oslátku mladém.“ A to už je přeci důvod k pořádné radosti. Dokonce bych řekl i k nezřízené radosti, když si uvědomíme, že tím králem s velkým „K“ je sám Ježíš Kristus. Ten spravedlivý – tedy neposkvrněný dědičným hříchem a spasení plný – tedy připravený svou krví vykoupit úplně každého, kdo o to bude stát. Tedy navzdory všemu tomu jaký jsem já hříšný člověk, i mne! To je on – ten o kterém píše prorok Zachrjáš! To je ten, kvůli kterému jsme vyzýváni, abychom se rozjásali. A to úplně stejně a nebo alespoň velice podobně jako ti první navrátilci z Babylónského zajetí. Abychom, pokud to umíme, radostí křepčili stejně jako král David, když se svým lidem přiváželi truhlu Boží úmluvy při níž se vzývalo Hospodinovo jméno. Abychom se radovali v Pánu vždycky, jak nás k tomu vybízí Pavel.

            Ano, dnes je Květná neděle, období, kdy si celá křesťanská církev připomíná onen slavný Ježíšův vjezd do Jerusaléma a tím také i onen Biblický text z Mk. 11,1-33;. kde je psáno, že ti, kteří byli přítomni Ježíšova vjezdu do Jerusaléma mu provolali: „Hosanna!Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!“. Ale porozuměli těm slovům a věděli, co vůbec volají, když vlastně v zápětí hned křičeli ukřižuj?

Ano, připomínáme si dnes onen vjezd do Jerusaléma – města Pokoje, který byl sice z počátku velice pompézní, ale který nakonec skončil ukřižováním právě toho Ježíše, kterému provolávali ono „Hosanna“. Ježíšův velmi pompézní vjezd do Jerusaléma, jenž sice skončil jeho ukřižování na dřevě kříže, ale který také třetího dne, jak si budeme na tomto místě za týden připomínat, vítězně vstal z mrtvých a tím nás spasil.

            Máme tedy, bratři a sestry, důvod k radosti? Jistěže! Vždyť všechny ty dnes zmiňované texty jsou o radosti. A je jich mnohem víc. Jen vzpomeňme třeba na anděla, který pastýřům zvěstoval: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.“ Jistě tento text všichni známe a z vánoc máme ještě v živé paměti. A kdybych měl pokračovat, musel bych vám číst celé Písmo, ale na to tu teď není čas.

A tak stejně jako Ježíš říká svým učedníkům, když jim ve 14, a 15, kap. vyjevuje svou budoucnost, tak i já vám říkám: „To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.

                                                                                                          Amen

Úvodní modlitba

Děkujeme Ti náš Bože, za to, že jsme se zde v tomto Tvém domě směli sejít, abychom si opět s vděčnosti mohli připomínat Tvůj úžasný skutek lásky spásy pro jednoho každého z nás. Děkujeme Ti Bože Otče, Kriste Ježíši i Duchu svatý za to, že Ty proměňuješ naše životy a dáváš nám tak, navzdory všemu dění kolem nás, do srdcí radost ze spasení.

Přišli jsme tedy do Tvého chrámu a chceme se i tuto neděli radovat z Tvého Slova a výkladu z něj, které máš pro nás dnes připravené. Tak nám prosím otevři uši k naslouchání a srdce k porozumění toho, co mám chceš sdělit ať již v nedělní škole a nebo zde při Bohoslužbě.

                                                                                  Amen

 

Modlitba po kázání

            Tak Ti děkujeme náš Bože za ta povzbuzení k radosti. Víme, že není lehké a snad ani možné se vždy radovat, protože dění kolem nás, obzvláště v těchto dnech záplav a povodní opravdu není radostné. Ale i přezevšecko to se chceme radovat. A to ze Tvé přítomnosti v našich životech. To je totiž nasš jediná a opravdová radost. Radost z toho, že Ty nás i naše životy máš zde na zemi pevně v rukou.

                                                                                  Amen