Je to zvláštní, že to byli mudrci od východu. A právě oni – μάγοι, jak nám překrásně vystihuje řecký překlad jejich zaměření. Ti kouzelníci, mágové, šarlatáni, astrologové. Ti nečistí a Bohem zapovězeni pohané z východu, se najednou z čista – jasna objevují v Jeruzalémě a ptají se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Nic nevěděli o tom, že by se měl narodit nějaký nový – významný král. Jen na vychodním obzoru  své země, odkud vyšli, uviděli nějakou zvláštní hvězdu a na základě jim podrobného a známého studia (tedy asi nejspíše z astrologie) usoudili, že jde asi opravdu o velice zvláštní hvězdu, která symbolizuje narození urozené osoby – tedy krále. „Když to uslyšel Herodes, znepokojil se“. Nemohl se to totiž nedozvědět. Byl to přeci král, a správný král má vědět o všem, co se v jeho království děje – o všem má být spraven. Nejen Herodes, ale s ním i celý Jeruzalém, jak se z našeho dnešního textu dozvídáme. Tedy nejen Herodes, ale dokonce i celý Jerusalém se nad zprávou a požadavkem oněch poutníků z východu znepokojil. Celý Jerusalém – hebrejsky řečeno םילשׁרי, to město, které má slovo pokoj – םילשׁ tedy םלשׁ dokonce ve svém názvu, se nad tím, co od oněch pohanských mágů, kouzelníků, šarlatánů, astrologů slyšelo, se znepokojilo. To Herodovo znepokojení, až i rozrušení  bylo tak silné, že si proto ihned svolal všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich na to, kde že se má ten Mesiáš narodit. „Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.“ Oni tedy znali přesně i místo narození toho Mesiáše. Měli dokonce o narození toho jimi tolik očekávaného ty nejpřesnější informace a přece to byli právě oni pohanští mágové, kteří se po něm ptali. Podíváme-li se do bible zjistíme, že ti velekněží a zákonníci dokonce citují proroka Mich. 5,1; Ti mágové od východu ale neznali žádné proroctví. Prostě nic. Měli jen tu hvězdu, která se jim znenadání objevila nad východním obzorem a pak jim také ukazovala cestu (stejně jako Israelcům při cestě na poušti oblakový sloup ve dne a ohnivý sloup v noci, jak je zaznamenáno v knize Ex 13:22;). Herodovi ta zpráva o tom právě narozeném královském dítěti ale nedopřála pokoje a tak si ty mudrce od východu dokonce povolal  až k sobě do paláce, samozřejmě ale tajně, aby se o tom nikdo nedozvěděl, a velice podrobně se jich vyptává na detaily o času kdy se ta hvězda ukázala poprvé. Pak jim také řekl, aby se šli tomu dítěti poklonit a až se budou vracet, aby se u něj zastavili a řekli mu kde je. I on by se mu totiž rád poklonit. Tehdy, bratři, sestry a milí přátelé, žádná auta, natož letadla, nebyla a tak je více než jasné, že oni mudrci od východu museli ze své země vyjít nejméně o takový měsíc dříve než se Ježíš měl narodit. Když se zastavili v Herodově paláci, i hvězda se zastavila, když se opět vydali na cestu, i hvězda šla před nimi jako ohnivý a oblakový sloup z již zmíněného Exodu 13,22;. Šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Kralický překlad je v tomto výstižnější, když říká: zradovali se radostí velmi velikou. Oni se zaradovali a dokonce radostí několika násobnou. Jak čteme v kralickém překladu zradovali se radostí velmi velikou. Tedy čvernásobnou radostí. Oni se z toho, že se jim ta hvězda neztratila a že po tak dlouhé cestě konečně našli toho, kterého hledali, tolik radovali, že si to ani nedokážeme představit. Jen ono město pokoje םילשׁרי a spolu s ním i celý královský dvůr byli znepokojeni. Tak to tedy je. Zatím co pohané se radují, křepčí, klaní se právě narozenému Mesiáši a obětují mu své dary, které sebou přinesli, tak ti Bohem vyvolení, ti – kteří by se vlastně měli radovat nejvíce, ti jsou doma znepokojeni nad tím, co se právě před jejich zraky odehrálo.

Ale nejen tento biblický příběh je plný radosti. Vlastně celá bible je plná radosti. Jen si připomeňme ten příběh z knihy Neh. 8, „Radostný hlahol nebylo možno rozeznat od pláče lidu. Lid totiž hlaholil tak mohutným hlaholem, že se to rozléhalo dodaleka.“ píše k tomu, co se dělo po návratu z Babylóna u vodní brány, prorok Ezdr. ve 3,13; Ale proč vlastně? Ano, oni se sice po mnoha letech vrátili z babylonského zajetí, ale vrátili se do totálně zpustošeného domova. Jaký tedy mohli mít důvod k tak nezřízené radosti, že jej nebylo možno rozeznat od pláče?

Úplně stejný, bratři, sestry a milí přátelé, jako oni mágové, když přišli do betlémského chléva a tam nalezli novorozence ležet v jeslích. Úplně stený.

Ti Israelští navrátilci z Babylóna se možná ani tak neradovali z toho, že jsou konečně doma, i když i z toho měli samozřejmě radost a jedno oko jistě nezůstalo suché, ale hlavně se radovali proto, protože slyšeli číst z knihy Zákona a porozuměli tomu, co znalci Zákona četli. Oni totiž moc dobře věděli, že to, o čem slyší je o nich a proně.

A ti mágové od východu zase neutekli, když poznali, že ten král Židů, ke kterému je dovedla ona hvězda, leží v krmítku pro dobytek jako naprostý bezdomovec, ale naopak se zaradovali radostí velmi velikou, klaněli se mu a také mu obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Dary určené jenom králům.

Opět jsme tedy mohli slyšet dva příběhy. Každý se udál jindy a jinde, každy je o něčem úplně jiném, ale i přezto mají něco společné. A to, co mají společné je radost.

         Ale nejen bible je plná radosti. Také i naše životy jsou plné radosti. No, jen se podívejme jeden na druhého a zjistíme kolik že je v nás radosti. A jestliže jí nevidíme, tak se zkusme dívat lépe.

To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.                                                                                            Amen