Čas proměn
Čas proměn
Salutátorio : „Milost vám a pokoj od Boha – Otce našeho, i …
Introitus : Iz.43.19;
Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.
Píseň : 161 „Tebe Bože chválíme“
Modlitba :
Čtení : Kaz. 3,1-8;
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas
Píseň : 580 „Ó svatý Bože, slyš naše hlasy „
Text : 1 Kor. 13,11nn;
Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
Modlitba :
Píseň : 697 „Moc předivná“
Ohlášky :
Poslání : Ž. 62,9;
Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Slovo
Požehnání : Ž.121,5-8;
Píseň : 419 „Mocný Bože při Kristovu“
Čas proměn
„Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.“
Volá žalmista k lidu Jisraele a povzbuzuje tak svůj lid, který je zcela zdecimován tím, co prožívá, ať už se nachází v egyptském zajetí nebo v zemi zaslíbené a nebo v Babylóně. Prostě kdekoliv.
To ale, kde se lid Jisraele právě nachází, si myslím, že pro nás, dnešní posluchače ve sboru v Pečkách není až tak podstatné, ani důležité, jako ono žalmistovo: „Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.“
A od toho, milí bratři a sestry, se jako echo ozvěny ozývá: „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.“
A tak zatím co žalmistova slova jsou výzvou i životní zkušeností, ta Isaiášova slova jsou o něčem novém, co tu už raší a my o tom ještě nevíme .
A tím se pro mnohé stávají zcela konkrétní Boží odpovědi. Osobní zkušenosti s Bohem a jeho zcela konkrétní zásahy a odpovědi do jejich životů.
S tím se člověk potýká od nepaměti.
Z těch nejznámějších, které právě toto slovo zasáhlo, jmenujme třeba apoštola Pavla, který po svém osobním setkání s Kristem u Damašku, kam původně jel s úmyslem zatknout a přivést v poutech do Jerusaléma všechny ty, kteří si říkali Χριστιανος, se k těmto nejen že přidává, ale o sobě pak i vyznává: „Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“
Ne, Pavel tu jistě nemluví o svém dětství, i když tak trochu ano, ale především o osobním setkáním s Bohem. O pravém pochopení smyslu života víry a jediné možné cestě ke spáse skrze Krista.
Jsa Farizeus, uznával jen tradici „otců“ – jako byli Mojžíš, Abraham, Izák a Jákob. Přestože znal na spaměť a do sebemenších detailů Tóru (5 knih Mojžíšových), Žalmy, i všechny tehdy známé spisy, nepřipustil si tehdy ani na okamžik, že by tím pravým Mašiach mohl být Ježíš, syn tesaře Josefa, který tak potupně skončil na kříži.
To, ano toto, bratři a sestry, veskrze Pavel považuje za pravý důvod své dětinskosti.
Od té doby, co dospěl – setkal se tváří v tvář s Kristem), bylo mu jedno, co říkají tradice. Že ten pravý Mašiach přišel na svět v Ježíši zrozeném někde v zatuchlém chlívku pro dobytek někde na samém okraji Betléma. V Ježíši, který tak potupně skončil na dřevě kříže.
Dospěl!
Ano, dospěl i Hus, který po prostudování Wicllifových spisů došel k názoru, že současný stav tehdejší Katolické církve je žalostný a musí být reformován.
Jeho reformní myšlenky, jak víme, byly v Kostnici pošlapány a Hus byl za ně 6. července LP 1415 upálen.
Martin Luther – německý reformátotor – taky dospěl ve víře, když na znamení své dospělosti LP 1517 přibil na vrata wittenbergského chámu svých 95 thesí a při svém reformačním působení hlásal „Sola gratia“ – pouhou milostí a „Sola fide“ – pouhou milostí.
Huldrich Zwingli – švýcarský reformátor působící v Zürichu – taky dospěl, když prosazoval přísné a doslovné dodržování Písma.
Jean Calvin – švýcarský, možná až hodně radikální reformátor, který působil hlavně v Ženevě – taky dospěl, i když při svých velmi tvrdých požadavcích na mravní kázeň také hlásal „Soli Deo gloria“ – samému Bohu sláva.
Petr Celčický – taky dospěl, když pod vlivem svého studia Písem prosazoval žít pravým křesťanským životem tak, jak přikazoval sám Kristus.
Ano, všichni bratři, kteří se rozhodli žít pod vlivem studia a učení Petra Chelčického a přidali se k nově založené Jednotě Bratrské dospěli ve své víře stejně jako Pavel.
Víte, bratři a sestry, myslím, že by bylo velkou chybou opomenout i apologety – obhájce ranné církve, jako byli třeba Justýn Mučedník, Tacián Syrský, a mnoho dalších jiných. Třeba i světských, jako byl T.G. Masaryk, který se r. 1918 velmi významně zasloužil o konec monarchie Rakouska-Uherska a vznik nového Československého státu, jehož výročí si právě v tento den připomínáme.
„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:“, jak praví pisatel v knize Kaz.
Jistě proto, protože „Bůh je naše útočiště.“ A je to právě on, který nám podává ruku, když nám skrze Isaiáše říká: „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.“
To něco docela nového co tu už raší a my o tom doposavad nevíme, je to, že jestliže spolu se žalmistou vyznáváme, že „Bůh je naše útočiště.“, začíná nás Bůh formovat do něčeho docela nového. A už to raší, už to pučí, aniž bychom si toho třeba všimli a nebo aniž bychom o tom třebas dokonce věděli. Ale je to tu!
Hospodin nás tak provází těmi našemi pouštními stezkami, stejně jako provázel svůj Israelský národ pouští do zaslíbené země, a krmí nás nikoli manou a křepelkami, ale svým Slovem, ve kterém nás ujišťuje: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Nikdy Tě neopustím a nikdy se Tě nezřeknu!“ A tak vlévá do našich životů novou mízu a my už si spolu s Janem Miřejovským v jeho knížce „Víra bez důkazů“ nemusíme klást ony otázky, které v jedné z kapitol této knížky klade svým čtenářům „Proč vlastně žiju – proč jsem se vlastně narodil? Proč vlastně musím žít, když si někdy připadám jako odsouzenec k životu a nemocný k smrti.
Proč? Protože Immanuel! Protože Bůh je s námi a má pro jednoho každého z nás připraveno něco úplně nového o čemž třeba ještě ani nevíme a co oko dosud nevidělo a ucho o tom ještě ani neslyšelo a co nám ani na mysl nepřišlo. To připravil Bůh všem těm, kteří jej milují.
Kdo máš uši k slyšení slyš.
Amen
