Já jsem ta cesta, pravda i život
Já jsem ta cesta pravda i život
J. 14,6;
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : 1 Kor.1,18;
Píseň : Ž.138 „Srdcem celým Tebe Pane“
Modlitba :
Čtení : J. 14,1-7;
Píseň : 631 „Nám pomoz Pane milý“
Text : J. 14,6;
Modlitba :
Píseň : 248 „Ježíše se nespustím“
Ohlášky :
Poslání : J. 14,27;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 636 „Z Tvé ruky Pane můj“
Já jsem ta cesta, pravda i život
J. 14,6;
Jsou texty, milí bratři a sestry, které známe velmi dobře, ale jsou také ty, které jsou nám cizí. Kam bychom asi tak zařadili ten náš dnešní? Patří k těm, které si pamatujeme ještě z nedělní školy z náboženství nebo z konfdirmace? Vzpomeňme si jen kolikrát jsme jej už slyšely. I přesto že patří k těm známějším a nám se může zdát, že v něm už nic nového nemůžeme najít, řesto je v něm ale něco, co nás ještě může nejednou řekvapit.
Ano, jsou texty, které se nám vryjí do paměti ihned a rozumíme jim, ale jsou také ty, nad kterými musíme mnoho přemýšlet než jim porozumíme. Ten náš dnešní asi velice dobře známe, ale zkusme se na něj na chvíli podívat pohledem profesora Adolfa Novotného. Ten jej jednou vykládal tak, že do něj vložil dvě slovíčka „protože“ a „jsem“. „Já jsem ta cesta, protože jsem pravda i život“. Tak nějak by tedy zněl náš dnešní text po nepatrné úpravě a domnívám se, že vložením oněch dvou slov do textu na svém významu vůbec nic nestratil. Ba naopak.
Jen si vzpomeňme, bratři sestry, kolikrát jsme ve svých životech slyšeli o tom, že bible je Božím Slovem a že: „kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“ Tato slova ze Zjevení 22, 18-19; jsou jistě hrozivá, ale při tom všem je dobré položit si otázku: „Rozumíme vůbec tomu, co čteme? Pochopili jsme my vůbec, že to Slovo je o nás a pro nás?“ Ano, bible je Slovem Božím pro nás, ale jen od toho okamžiku až se nás osobně začne dotýkat. Až k nám začne promlouvat.
V Janově evangeliu se také setkáváme s texty, které jsou s tím naším dnešním velice podobné: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn.“, ale také : „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ I zde v těchto textech bychom mohli, pouze k našemu lepšímu pochopení, aplikovat onu metodu Adolfa Novotného. Pak by tyto texty k nám promlouvaly asi takto: „Já jsem dveře, protože jen ten kdo vejde skrze mne, bude zachráněn.“ a nebo „Já jsem vzkříšení i život, protože jen ten kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“
Jestliže jsem zde zmínil slova z Janova evangelia, musím také zmínit i slovo ze starozákonní knihy Exodus ze třetí kapitoly: „Jsem, který jsem.“ Jak jsou si tyto tři výpovědi podobné. Ta podobnost je totiž pro pochopení Janových výpovědí o Kristu velmi významná. Zcela jasně totiž ukazuje na to, že ten, který se dal Mojžíšovi na hoře Oréb poznat jako Hospodin a ten, který k nám přichází v Ježíši Kristu, je jeden a tentýž.
„Kdo vidí mne, vidí Otce.“ říká o sobě Ježíš v 9; naší kapitoly. On je tedy se svým Otcem a stvořitelem jeden a tentýž. Ale nejen to, on je také i cestou k tomu, kterého nazývá svým Otcem. Je cestou k jediné možné pravdě, která vede k věčnému životu a ke spáse.
Ježíš je tedy cesta k Otci. A to je to první, co se z textu dozvídáme.
Několik málo hodin před svým ukřižováním o tom rozmlouvá se svými učedníky, když jim vyjevuje tajemství pravdy svého poslání.
To první, co jim klade na srdce je to, že odchází. Kam? Tam, kam s ním jeho učedníci nemohou. Ano, odchází sice na smrt, ale to není jeho poslední cíl jeho cesty. Odchází také zároveň ke svému Otci, aby nám všem tam připravil místo.
I přesto že Ježíš říká: „A cestu, kam jdu, znáte.“, přesto se učedníci tváří udiveně, jako by nic nechápali: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“, říká učedník Tomáš za všechny, jako by s ním celé tři roky nechodili a nemluvili. Jako by jim Ježíš nic o sobě neřek a nebo že by přeslechli ona Petrova slova u Cesareje Filipovi: „Ty jsi Syn Boha živého“. Ano, oni nechápali. Nerozuměli tomu, co se mělo stát. Dalo by se také říci, že oni o Ježíšově cestě k Otci v tu chvíli nevěděli nic. Věděli jen to, co jim sám Ježíš sám ze své vůle vyjevil. Ale ani my bychom, bratři a sestry, o ní sami od sebe nic nevěděli, kdyby nám jí Kristus nevyjevil, neprošlapal a kdyby nám nedal přijmout a uvěřit, že cesta k Bohu Otci je pro nás bez Kristova prošlapání zcela neprůchodná.
Člověk byl stvořen k tomu, aby byl k obrazu Božímu. Sám svým hříchem, svou vinou, ale cestu k Bohu ztratil a všemožně jí hledá, ale nenalézá. „Jak bychom mohli znát cestu?“, ptají se učedníci a spolu s nimi bychom se měli Krista ptát i my. Způsoby, jimiž se my lidé mnohdy snažíme dojít k Bohu jsou totiž mnohdy falešné. Jednou to jsou cesty obětí a zbožných skutků, jindy cesty mystiky, meditace, pohroužení do svého nitra, ale mnohdy také cesty svátostných úkonů. Ani jediná z těchto cest ovšem do Nebeského království nevede. Nanejvíš tak můžeme dojít velikého zklamání a obelháváme na nich tím tak jen sami sebe.
„Já jsem ta cesta, pravda i život.“, říká o sobě Ježíš. Já a nikdo jiný ani na pod zemí, ani na zemi, ale ani na nebi nemůže být prostředníkem k Otci nežli já. To a nic jiného nám Ježíš chce říci. Chceme-li tedy domu k Bohu, musíme jedině skrze Ježíše.
To druhé, co se z našeho textu dozvídáme je to, že Ježíš je také cesta k pravdě.
To hlavní a pravdivé je to, že Ježíš je naplněním všech Božích zaslíbení, které dostal starozákonní lid, jak je máme zaznámenány zvláště u malých proroku. Je pravdou, která se započala ještě před stvořením tohoto světa a je pravdou pro všechno stvoření - tedy i pro nás křesťany z pohanů. Chceme-li tedy zpátky k Bohu - tam, kam původně patříme, musíme jít jedině skrze Kristův kříž. Skrze Kristovu milost.
To poslední je ujištění, že jedině Kristus je cestou k životu.
Když Ježíš potká Martu, která mu s pláčem sděluje, že její bratr Lazar je mrtev, odpoví jí: „Já jsem vzkříšení i život.“ Jinými slovy Já jsem ten jediný, který má moc dát život. Já jsem ten jediný, který má moc vzkřísit časně, ale i navěky. Jeho učedníci toto na vlastní oči poznají až jejich mistr a Pán vstane z mrtvých. Ano, Ježíš má také moc dát život věčný. A v tom je síla jeho Kříže, který je tou naší jedinou nadějí k cestě do věčného života.
Ano, bratři a sestry, „Slovo o kříži je bláznovství těm, kdo jsou na cestě k záhubě těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ A to je přeci pro nás veliká útěcha. Pro nás, kterým se dostalo té milosti a směli jsme uvěřit v sílu a moc toho, co ostatní lidé považují za bláznovství.
Amen
