Kdo může být spasen
Kdo může být spasen
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : Žd. 11,1;
Píseň : Ž. 100 „Aj Pán kraluje, své obhajuje“
Modlitba :
Čtení : Lk. 18,9-14; Lukáš 18,18-27;
Píseň : 236 „Ježíši Pane nevyšší“
Text : J. 3,16-18;
Modlitba :
Píseň : 198 „Pod ochranou nejvyššího“
Ohlášky :
Poslání : Lv. 20,26;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 452 „Za dar slova, Bože milý“
Kdo může být spasen
Říká-li Ježíš v podobenství o svatebním šatě: „Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.“, pak jistě poukazuje na lidskou snahu o samozáslužnost dostáhnout věčného života v Božím království. Jak to tedy je s tím spasením? Kdo může být spasen? Pokud bychom, bratři, sestry a milí přátelé, čekali, že nám bible na tuto naši otázku dá jednoznačnou odpověď, velmi bychom se asi zmýlili. Kdo tedy může být spasen a co mám pro své spasení udělat?
Dva muži vstoupili do chrámu aby se modlili. Ten první byl fariseus. Postavil se a modlil se: „Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.“ Ano, i takto může vypadat modlitba. O kousek dál, někde úplně vzadu, stojí celník a také se modlí: „Bože, slituj se nade mnou hříšným.“ nechvástá se kolik dobrého udělal pro své spasení. Jen tam někde docela vzadním koutku stojí s hlavou svěšenou, bije se do prsou a nepřestává prosit Boha o milost.
Ten druhý přiběh, který si zde za malý okamžik také připomeneme, má s tím prvním mnoho společného. Vlastně všechny ty příběhy osmnácté kapitoly, počínaje veršem devátým a konče desátátým veršem devatenácté kapitoly, mají něco společného.
Jeden velmi významný muž jistého města přišel za Ježíšem a ptal se ho: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ To je jistě správná otázka a člověk by se měl ptát po tom, co by mohl ve svém vztahu k Bohu ještě vylepšit. Jenom kdyby na té otázce nebylo něco divného. Ten muž byl opravdovým Židem. Světil svátky, dodržoval všechna ta nařízení a zákony zapsaná v Talmudu, jak přikazoval Mojžíšův zákon. Dokonce i všechna přikázání z desatera a tak není divu, že se toho nejpovolanějšího ptal, co by tak ještě na svém dokonalém životě mohl před Bohem vylepšit. A tu se mu najednou od Ježíše nedostává uznání, které by možná čekal: „Jsi dobý a tak nevidím ani jediný důvod k tomu proč se tak ptáš. Vždyť Tobě již ke spáse nic nechybí.“, ale naopak je mu řečeno: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“
Ano, bratři, sestry a milí přátelé, ten muž byl bohatý. Jak zvláštní, že právě tato oklnost jej donutila odejít se sklopenou hlavou. Ježíši ale tento postoj onoho bohatého mladíka nebyl lhostejný a proto k tomu, co řekl ještě navíc dodal: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“
Nesnažme se přijít na to jak by mohl velbloud projít uchem jehly. Stejně bychom na to nikdy nepřišli a pak – pro naši spásu to je úplně nepodstatné. Ptejme se ale na to, jak bychom my mohli být spaseni. To je to, co by nás mělo v prvé řadě zajímat!
Jak je to tedy s tím naším spasením? Kdo může být spasený, jestliže v tom prvním příběhu odešel před Bohem ospravedlněný boháč a ve druhém jsme se zase dozvěděli, že by spíše prošel velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Nebeského království? Tak teď už tomu, bratři, sestry a milí přátelé, ale opravdu vůbec nerozumím! Zkusme se proto na odpověď podívat do textu našeho dnešního kázání a možná, že právě tam tu svou odpověď nalezneme.
Je noc a za Ježíšem přichází Nikodém. Toho, stejně jako onoho bohatého mládence trápila otázka jak by měl správně žít, aby měl podíl na věčném životě. Nutno připomenout, že tento můž byl fariseus a člen židovské rady. Proto za Ježíšem přichází v noci, aby jej žádný z jeho kolegů, ani nikdo jiný neviděl. Mojžíšův zákon znal velmi dobře a přesto si nebyl úplně jistý jestli tím vším dodržováním všech předpisů, příkazů a zákazů je před Bohem dobrým. On moc dobře věděl, že k jeho dokonalému životu s Bohem mu ještě něco schází, ale nevěděl co. I přesto, že svojí otázku neformuluje přímo, Ježíš zcela jasně pochopil a řekl mu toto: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ My dnes již víme, co to znamená narodit se znovu, ale Nikodém to tehdy nevěděl.
Dlouho trval jejich rozhovor a Nikodém snad pochopil. Pochopil, že do Božího království se nedostane jen svojí zásluhou. Že pro vstup do Božího králoství je podstatné něco úplně jiného než slepé dodržování všech zákonů a nařízení.
Nepochopitelné je tedy pro nás Boží vyvolení. Na jedné straně je Ježíšem vyzdvižen bohatý a na druhé zase bohatý zavrhnut. Kdo tedy může být spasen? Opravdu Zválštní a pro nás jistě nepochopitelná je ta Boží spravedlnost.
Tři příběhy které jsme dnes společně otevřeli z nichž každý je o něčem jiném a přeci mají něco společného. Tím, co tyto všechny tři příběhy spojuje, je vztah k Bohu. Né tedy majetek, bohactví, ale ani velmi přísná askeze a dodržování všech nařízení, ale přístup k Bohu. Víra v to, že jedině krev Ježíše Krista nás může přivést před Boží trůn, kde budeme žít věčný život. Přesně tak, jak to Nikodémovi řekl Ježíš: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.“
Pokořme se tedy před Bohem a stejně jako onen celník v chrámu a prosme svého Boha o milost. Pokořme se před našim Pánem stejně tak, jako se pokořili i pohanští ninivané o kterých si povídáme na biblických hodinách. Možná, že se pak Pán nad námi smiluje, stejně tak, jako se smiloval nad nimi.
A k tomu nám v této, pomalu vrcholící postní době, dopomáhej Bůh.
AMEN
