Láska
Láska
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : 1Kor. 13,0;
Píseň : 118 „Ó chvalte laskavého Pána“
Modlitba :
Čtení : Iz. 33,5n;
Píseň : 500 „ Ja chtěl bych Bože můj“
Text : 1Kor. 13, 11;
Modlitba :
Píseň : 582 „Toužíme v lasce žíti stále“
Ohlášky :
Poslání : Dt. 6,4-9;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 483 „To jedno mějme stále na paměti“
Dětství, to je snad nejkrásnější období našeho života a mnozí z nás, bratři, sestry a milí přátelé, na něj jistě rádi vzpomínáme. Vžyť dětství je tak bezstarostné a bezelstné a přece o něm Pavel mluví jako o něčem, co už dávno překonal. Přestal mluvit jako dítě, přestal myslet jako dítě, přestal přemýšlet jako dítě. Znamená to snad, že by přestala platit Ježíšova slova: „Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“? Ne, to jistě ne!
Když Pavel mluví o tom, že překonal to, co je dětinské, jistě tím nemá na mysli nic jiného, než že překonal sama sebe. Překonal nejen své postavení, svou vzdělanost, ale především své fariseiství, na kterém si tolik zakládal. Jediné setkání s tím, kterého pronásledoval, jej ale přivedlo nejen k překonání sama sebe, ale i objevení toho nejcenějšího pokladu o kterém tvrdí, že je tou mnohem vzácnější cestou. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ Ano, láska, totiž ten nejcennější poklad o kterém tu hovořím, je ta, která donutila Saula z Trasu na místo pronásledování prvních křesťanů se k těmto nejen přidat, ale i Kristovo evangelium lásky rozšiřovat po celém tehdy známem světě. Tedy protože poznal tu pravou lásku a té se plně odevzdal, tedy proto mohl Pavel o sobě říci: „ …když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.“ Z dětské suknice již sice dávno vyrostl a svým vzděláním jistě dosáhl i velmi významného postavení, ale nyní, když poznal ten nejcenější poklad na světě, to všechno ostatní pokládá za nic. Za nic a navíc ještě k tomu dodává, že i kdyby dosáhl toho nejvyššího vzdělání, i kdyby mluvil kdo ví jakými jazyky, které si člověk ani nedokáže představit a i kdyby byl tím nejzbožnějším člověkem světa, tak bez lásky není nic jiného, než: „ …jenom dunící kov a zvučící zvon.“ A i kdyby rozdal všechno, co má a sám sebe, ze svého přesvědčení, nechal upálit, bez lásky mu to nic neprospěje.
I my, bratři, sestry a milí přátelé, jsme se stali svědky té lásky. Svědky té úžasné proměny, kterou umí jedině ona a bez níž by nám nic nebylo ku prospěchu, seč bychom se snažili sebevíc. Ne! Není to vůbec samozřejmostí stát se, mojí milí svědkem té lásky o které tu hovořím. Ale právě proto že jsme se i my mohli stát jejími svědky, nechme jí ať nás nejen vyučuje, ale vede i k proměně, stejně jako vedla Pavla. A čemu že by nás to ta láska měla učit? Tak třeba trpělivosti, protože jen ta pravá láska dokáže být trpělivá a trpělivě čekat tak, jak to jen ta nejrizejší láska dokáže. Laskavosti, protože jen opravdová laskavost proměňuje vše, co se jí staví do cesty. Nezávidět. Láska totiž nezná slovo závist, ani nezávidí. Závist je jí cizí a tu také nesnáší. Pravá láska nás také učí nevychloubat se, protože ona je skromná a nehledá svůj prospěch. Jen ta nejryzejší láska nejedná nečestně, ale vždycky se raduje z pravdy. A tomu bychom se také měli učit; jednat čestně.
Říka se, že za peníze lze koupit všechno, na co si člověk jen vzpomene. Přeci jen je ale jedna věc, kterou si za žádných okolností koupit nemůžeme. Nedá se sehnat ani jako čerstvá zelenina na trhu, ani jako vybrané zboží v supermárketu. Ano, láska nedá koupit, ale stejně tak se nedá vydráždit a to za žádných okolností. Nepočítá křivdy a ani radost ze špatnosti, ale naopak se vždycky raduje z pravdy.
Tomu nás tedy učí láska. Ta, která je vzkutku zvláštní. A ten, kdo se jí nechá vést, ten najednou zjistí, že v ani jednom okamžiku svého života není sám.
A tak jsme na ty naše životy opravdu nezůstali sami. Tím, že jsme poznali a rozhodli se jít tím svým životem s Láskou, tedy s Kristem, jsme sice dospěli, ale nepřestali jsme být dětmi svého Nebeského Otce.
To jsem vám, moji milí, chtěl povědět, aby moje radost z oné poznané Lásky byla ve vás a aby také vaše radost aby byla plná.
AMEN
