Novoroční modlitba
„Novoroční modlitba“
Viktor Hájek LP 1953
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : Ž. 121,2;
Píseň : 442 Pane dnešek je den chvály
Modlitba :
Čtení : Ž. 1, 1-6;
Píseň : 440 Ozvi se Pane můj
Text : Ž. 143, 8b;10;
Modlitba : krátká modlitba po kázání
Píseň : 176 Někdo mne vede za ruku
Ohlášky :
Vysluhování VP
Poslání : Dt. 6, 4-9;
Slovo
Požehnání : Nu.6,24-27;
Píseň : 487 Amen rač to Otče dáti
Na počátku každého nového roku myslí lidé na to, jaký bude a co jim přinese. Obzvlášť ale sobečtí lidé by chtěli pro sebe jen to nejlepší. Nejraději by totiž byli proroky nebo jasnovidci, aby se vždycky a včas zařídili a přizpůsobili okolnostem, a tak pro sebe vytěžili co nejvíce. Bůh ale před námi skryl budoucnost a tak nikdo z nás nemůžeme vědět, co nám ve své prozřetelnosti připravil. Jedno však víme jistě. Že naše časy jsou v Jeho rukou a proto zůstáváme klidni. Nic jiného se s námi nemůže a nebude dít, než jen to, co On pro nás určil. Tolik nás, bratři, sestry a milí přátelé, miloval, že dokonce ani vlastnímu Synu neodpustil a obětoval za nás. Jak by nám spolu s ním tedy nedaroval všecko? Jeho myšlení o nás je myšlení o pokoji a ne o trápení. Proto se smíme dívat i do toho letošního roku s důvěrou v Boží milost a Boží pomoc pro svou každodenní práci.
Věřícího člověka by však v tomto čase měla tíží velmi vážná starost. On totiž zná své slabosti a své hříchy. Ví, kolikrát již na počátku takového nového období sliboval, že bude lepší, pravdivější a … Ale nakonec se vždycky přistihl při starých chybách. Proto by měl mít nejětší starost o to, jak se on sám v tomto roce osvědčí a jestli bude celý jeho život takový, aby se Bohu líbil. Jinak řečeno; správný křesťan se se má bát o to, jak on sám bude poslouchat Boha a jak dobře bude plnit jemu svěřené úkoly na tomto světě.
A z této starosti vyplývají ony tři prosby z Ž. 143, které jsou také základem našeho dnešního kázání.
Ta první prosba zní: „Oznam mi cestu , po kteréž bych choditi měl.“
Náš základní nedostatek je ale ten, že nevíme, kterou cestou se v našem životě máme dát. Každý den nás totiž staví před nová a nová rozhodnutí a tak nám nezbývá nic jiného, než se obrátit na toho, který o naší nedostatečnosti a krátkozrakosti ví a je schopen a ochoten nám otevřít naše oči abychom viděli, která že cesta je ta správná.
Když čteme v Písmu jak se lidé dříve dotazovali Boha a dostávali jasnou odpověď, tak jim leckdy závidíme a říkáme si, že bychom také potřebovali nějaké to urim, a thumim, tedy věštebné nástroje (jak bychom se o nich mohli dočíst v Ex. 28, 30;) – věci, které nemůžeme dopředu vědět a skrze které Hospodin oznamoval svému lidu svou vůli. Avšak ani tyto prostředky k dotazování Hospodina nebyly vždycky k dispozici a někdy Hospodin: „Neodpovídal ani skrze sny ani skrze urim ani srze proroky “. Ale ani tehdy, kdy se lidé domnívali, že jim Hospodin tímto způsobem odpovídá, neměli nikde žádnou záruku, že tomu tak ve skutečnosti je. Leckdy to hraničilo s pověrčivým zaklínáním, které bychom dnes prohlásili za neslučitelné s pravověrným náboženstvím.
Pro nás již dnes ale není jiné cesty, jak se dozvědět Boží vůli, než jen prosit o to, aby nám jí On sám zjevil. Přitom ale musíme zkoumat Písmo a přiblížit se k tomu, který o sobě řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život “. A jestliže jsme byli někdy v životě na pochybách o Boží cestě a i přes všechny svoje prosby jsme nedostali zcela jasnou odpověď, pak se musíme sami sebe ptát, jestli jme prosili dostatečně opravdově. Prosíme-li však z toho nejúpřimnějšího srdce, pak také smíme věřit, že nám sám Hospodin ukazuje cestu, protože On si nelibuje v našem bloudění, ale naopak jako dobrý pastýř hledá ztracenou ovci, bere jí na svá ramena a odnáší do svého ovčince.
Na počátku nového roku, kdy si jsme vědomi toho, že mnohdy budeme stát na křižovatce a nebudeme vědět, kterou cestu si zvolit, je na místě prosba: Pane Bože, dej mi prosím poznat cestu, po které mám jít a ochraňuj mě před všemi temnými chvílemi, kdy by mi Tvoje cesta byla nejasná a nebo dokonce byla i docela skrytá. Horší ale je, když tu Boží cestu, po které bychom měli jít, známe, ale neumíme po ní chodit.
Proto žalmista připojuje i druhou prosbu, která zní: „Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj “
On tedy Boha – Hospodina prosí o učení. Bez neustálého učení se totiž v životě neobejdeme a zvláště v tom duchovním ne. Musíme se totiž Boží vůli nejen učit znát, ale ještě více jí plnit.
Starověcí filosofové učili, že úplně stačí, když člověk zná dobrou cestu, protože pak je již samosřejmé, že po ní půjde. Když toto tvrdili, tak jisto jistě neznali člověka, protože člověk velmi často ví, co by měl dělat, ale nedělá to. Naopak, téměř vždycky dělá všechno naopak. Proto se náš žamista nespokojuje s prosbou o to, aby poznal Boží cestu, ale prosí o to, aby Bůh ovlivnil jeho svévoli a aby tak po Boží cestě ochotně šel. Švícarský reformátor Kalvín ve svém výkladu k tomuto žalmu poznamenává: Bůh si nás vychovává trojím způsobem. Napřed nás vyučuje svým Slovem, potom osvěcuje náš rozum svým Duchem a vštěpuje svou vůli do našich srdcí, že pak opravdově a s vážným souhlasem posloucháme Jeho vůli. Tak tomu rozumí i apoštol Pavel, když ve své ep. Filip. 2,13; říká že je to Bůh, který v nás působí, že chceme a i skutečně děláme to, co se mu líbí.
A právě takového učení se žalmista dovolává s odůvodněním: „nebo ty jsi Bůh můj.“ Jestliže jej tedy nazývá svým Bohem, pak k Němu má jistě velmi úzký vztah. Dokud totiž mluvíme o Hospodinu jen jako o nějakém Bohu, tak ještě k němu nejsme ve správném vztahu. Jestliže Jej ale nazýváme „svým Bohem“, pak jsme s Ním již v užším, něco jako v rodinném, vztahu.
A tak tato prosba, „Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj“, spojena s vyznáním a projevem důvěry v Boží lásku, ať nás provází po celý tento nový rok.
A třetí prosba, která je jakýmsi vyvrcholením těch prvních dvou, zní: „duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi.“ Zatím co první prosba se týkala poznání, druhá učení, tak třetí se týká přímo vedení. Žalmista ví, že člověk potřebuje aby na něm Bůh pracoval svým svatým Duchem. A tento Duch je nazván Duchem dobrým, protože on vede člověka ke všemu dobrému. Víme přece, že: „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“ , jak píše apoštol Pavel v epištole Gal. 5,22; Tedy všechno dobré, krásné, vznešené a ušlechtilé pochází z Ducha svatého a proto pro nás neexistuje žádná důležitější prosba, než abychom byli vedeni a řízeni právě Duchem svatým. Tentyž Duch v nás totiž také působí pravou víru, bez které není možné se líbit Bohu. Proto mnozí křesťané tolik prosí za Ducha svatého. Proto tolik písní v našem zpěvníku obsahuje prosby o seslání Ducha svatého. Proto by prosba za Ducha svatého měla být stálou a každodenní naší prosbou. A to nejen na nový rok, ale vlastně i po celý život. A to je ta jediná prosba, která má největší naději na vyslyšení.
Jak ale máme porozumět tomu, když žalmista prosí: „vediž mne jako po rovné zemi. ?“ znamená to tedy, že chce být ušetřen všech nesnází a problémů? Kdyby toto očekával, tak by byl asi velmi hluboce zklamáný. Bůh nám totiž nikde neslibuje, že budeme mít život pohodlný a snadný. Co nám ale Písmo slibuje a čeho s pomocí Boží můžeme dosáhnout, tak to je vnitřní vyrovnanost a pokoj, který převyšuje každý rozum (Filip. 4,7;).
“… duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi “čteme v kralickém znění, což je dost přesnější, než jak uvádí Ekumenický překlad, protože cesta, po které nás Bůh vede a povede není rovná, ale je všelijak hrbolatá. A tak smíme s našim žalmistou prosit o to, aby nás po této cestě vedl. Abybychom po ní šli vyrovnáni s pokojem v srdci a se zrakem upřeným k Němu.
S takovouto modlitbou vyjděme do tohoto nového roku. A co že nám to vlastně tento nový rok přinese? To, co nám Hospodin připravil. Jistě to ale budou dobré věci, neboť jak apoštol Pavel v elištole Řím. vyznává: „všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha“
A tak tedy bude pro nás tento rok, jisto jistě, novým časem Boží milosti.
AMEN
