Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Mk. 8, 27-30;
Salutátorio : Milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i Pána J.K.
Introit : Ž. 66,3;16;
Píseň : Ž.65 „Na Sionu se čest ti dává“
Modlitba :
Čtení : Lk. 18,35-43; Sk. 9,1-5;
Píseň : 370 „Jak čerstvých vod jelen žádá“
Text : Mk. 8, 27-30;
Modlitba : + Pater noster
Píseň : 394 „O pojďte všichni ke mně“
Ohlášky :
poslání : J. 15,11;
Slovo
požehnání : Ž. 121,5-8;
píseň : 623 „Důvěřuj se v Pána“
Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
„Poďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.“ „Pojďe, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.“
Tak k tomu nás, milí bratři a sestry, jistě srdečně zve nejen žalmista, který bezesporu prožíval radostné chvíle se svým jediným Bohem םהולא לא a chce, aby o tom vědělo co nejvíce lidí. Ale jistě by nás takto spolu se žalmistou mohl k tomu samému vyzvat i Ježíšem ze slepoty uzdravený, Bartimaios syn Timaiův, jak nám o něm podává svědectví evangelista Marek, který nám ten sám příběh, i když trošičku jinak, podává stejně jako evangelista Lukáš z jehož podání jsme si tento příběh o uzdravení slepého u Jericha v dnešním čtení připomněli a jehož jméno zůstává v anonymitě.
To první, čeho si na tom příběhu jistě všimneme je to, že „Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.“ Ježíš má, tedy podle Lukášovi verze namířeno do Jericha, aby se tam setkal s celníkem Zacheem, ale u cesty po které musel jít seděl nějaký slepý žebrák. Nic neviděl, jen kolem sebe vnímal veliký hluk a spolu s tím i obrovské napětí. A právě proto, že neviděl, musel se okolo stojících zeptat, co se děje. Když ovšem na svou otázku dostal odpověď, „že tudy jde Ježíš Nazaretský“, neváhal ani chvilku a pustil se do úpěnlivého volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ A to je to druhé, co nás, vnímavé posluchače, jistě zarazí.
Jakže to ten slepý Bartimaios, jak odhaluje jeho anonymitu evangelista Marek, Ježíše oslovil? Slyšeli jsme dobře? Ano, je to, milí bratři a sestry, tak. Ten Bartimaios, i přestože mu bylo jen řečeno, že tudy prochází Ježíš Nazaretský Ježíše oslovil „Synu Davidův“, což byl titul, který příslušel jen Bohem poslanému mesiáši.
Kolik on sám hochů, a mužů toho jména עשׁוהי – Ježíš znal? Asi hodně, bratři a sestry, protože toto hebrejské jméno עשׁוהי – Ježíš, tedy vysvoboditel bylo tehdy tak časté, jako je třeba dnes u nás jméno Pepík, Karel, Věra nebo Marie a Israelité jej dávaly svým mužským potomkům v domnění, že tím přijmou Boha הוהי - םהוֹלא לא, aby jim již konečně seslal ךאשׁמ – mesiáše – tedy spasitele.
Pro nás křesťany je to jistě divné, ale je to tak. Jméno עשׁוהי bylo tehdy v Israeli tak časté, že ani není divu, že se nám dostalo i do Starého zákona. Věděli bychom kde se s jménem Ježíš ve Starém zákoně můžeme setkat? Ano, jde o knihu Jozue. Ta jako jediná biblická kniha nese název עשׁוהי – Jozue – tedy Ježíš, což se překládá jako vysvoboditel.
Jak to nakonec dopadlo, to již všichni víme a připomínáme si to rok, co rok každé vánoce. Že ten jimi tolik očekávaný ךאשׁמ nepřišel z nebe, ale narodil se v prostém, zatuchlém a tmavém chlívku pro dobytek jako ten nejchudší žebrák.
Teď je tedy dospělý a prochází cestou do Jericha a jakmile je slepému Bartimaiovi, řečeno, že to je Ježíš z Nazaretu kdo kolem něj prochází, tak se ten okamžitě pustí do hlasitého volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“. Ano, je to s podivem, ale tento slepý, který na rozdíl od těch, co s Ježíšem šli ten kus cesty do Jericha, ihned věděl s kým má tu čest.
A možná právě již zde na tomto místě je dobré položit si otázku, kterou Ježíš položil svým nejbližším učedníkům: „A za koho mě pokládáte vy?“. Věděl vůbec onen zástup lidí následujících Ježíše do Jericha kdo to je? Asi ne, když Bartimaiose napomínali, aby mlčel? Ano, oni čekali jiného ךאשׁמ.
Tento Ježíš pro ně byl jistě zajímavý člověk. Vždyť tak pěkně mluvil o Božím království a každý mu rozuměl. A kolikrát je nasytil. Jen vzpomeňme třeba jak z pěti chlebů a dvou rybiček u města Betsaidy nasytil zástup pěti tisíc mužů a to se do toho počtu nezapočítávaly ani ženy, ani děti, takže těch nasycených mohlo být i okolo deseti tisíc. To mohl dokázat opravdu jen člověk s nadlidskými schopnostmi. A kolik lidí uzdravil a vzkřísil? Tak třeba Jairova dcerka. Ta již byla mrtvá když k ní Ježíš přišel, po té, co jej zdržela žena s krvotokem. Přesto, když přišel do Jairova domu, tak všem, i Jairovi tvrdil, že dcerka nezemřela jen spí. Pak vyhnal všechny plačky ven, vzal jí za ruku a řekl: „Talitha kum“ a v zápětí jí rodičům vrátil živou a zdravou. A nebo ta nešťastná vdova z městečka Naim. Ta přece také vyprovázela na poslední cestě svého jediného syna, který jí v budoucnu mohl zajistit jisté živobytí a teď byl mrtvý. Jistě si ta nebohá říkala: „Co si já sama počnu, když se o mne teď nemá kdo postarat?“. Ale jen do chvíle, než se u městské brány, odkud chlapce vynášeli na márách, setkala s Ježíšem! Ten jen pouhým dotykem na máry celý průvod zastavil a řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ a vrátil ho oné vdově živého a zdravého. A nebo ten zázračný rybolov u Genezaretského jezera když učil lid z loďky, kterou si půjčil od Šimona. Po skončení svého učení jen řekl Šimonovi: Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu! Jak to dopadlo všichni víme a nebo alespoň tušíme. Zatímco v noci a na hlubině Šimon a jeho přátelé nechytli ani rybičku, po Ježíšově slově ve dne a na mělčině jich ulovili tolik, až se jim sítě trhali.
Ten zástup lidí následujících Ježíše cestou do Jericha tedy opravdu nevěděl s kým má tu čest jít, když Bartimaiose okřikovali ať toho volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ nechá. Byl pro ně prostě jen úžasným člověkem dělajícím zázraky, ale že by měl být tím oním spasitelem jak o něm psali a jehož příchod prorokoval nejen prorok Isaiáš, ale i jiní?
Nevěděl to ale také ani Saul, který si od velekněze v Jerusalémě vyžádal doporučující listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí ke směru věřících v Kristovo vzkříšení a mohl je tak přivést v poutech do Jerusaléma. U samého Damašku ale prudce narazil, když se takto rozhodl Ježíši – potažmo samému Bohu – vyhlásit válku. Tak se tedy stalo, že blízko Damašku jej napřed oslepilo obrovské světlo a pak z něj zazněl hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ a na tuto otázku, kterou mu ten hlas položil, se Saul nevzmohl na nic jiného než na protiotázku: „Kdo jsi, Pane?“
Vidíme, bratři a sestry, ten rozdíl? 1) Slepý od narození – ten, který díky svému postižení ani neuměl číst ihned oslovuje Ježíše dokonce i jeho mesiášským titulem, který mu jistě po právu náležel, zatím co Saul, ten velmi hluboce vzdělaný muž v theolog a znalec Písma se ptá: „Kdo jsi, Pane?“
2) Zatím co onen slepý je při prvním setkání s Ježíšem uzdraven, Saul po prvním osobním kontaktu s ním zůstává slepý.
Kým tedy pro nás křesťany jedenadvacátého století Ježíš je? Je snad pro nás Janem Křtitelem nebo Eliášem, či snad jedním z mnoha proroků? Je pro nás jen nějakým divotvůrcem, který dokáže z téměř ničeho sytit ohromné množství zástupů hladových? Vždyť by to bylo príma nemyslíte kdyby byl na zemi někdo takový, který by zbavil tento svět hladu. A nebo by mohl umět uzdravovat a dokázal by tak, že by už na světě nebyl ani jeden nemocný. Kým je pro nás? Jen jedním z mnoha proroků, jako třeba Ezdráš, Nehemjáš, Izajáš, nebo snad Malachiáš?
„A za koho mě pokládáte vy?“ To tedy není jen otázka pro Ježíšovy učedníky, ale je to také především otázka pro nás. Pro Tebe i mne. Každého jednoho z nás se Ježíš ptá osobně: „A za koho mě pokládáš Ty Martine, Karle, Pepo, Jindro, Barčo, Hanko, Karlo Jiřino?“ Budeme i my spolu s Petrem moci vyznat: „Ty jsi Mesiáš.“.
Budeme moci i my spolu s žalmistou a oním uzdraveným Bartimaiem volat radostí nad svými životy: „Poďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.“ „Pojďe, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.“ Ano, možná právě tato slova žalmu 66 vytanula na mysl i na jazyk již vidícímu Bartimaiovi, ale asi také Jairovi, když mu Ježíš předal jeho dcerku živou a zdravou. Nebo oné vdově z městečka Naim, které Ježíš také vzkřísil mrtvého syna.
A co my, bratři a sestry? Budeme i my chtít vyprávět o těch velkých a divuplných skutcích, které nám Bůh prokázal a nebo budeme zase a opět všechno brát jako samozřejmost. Dokážeme se ještě vůbec, bratři a sestry, radovat z Boží přítomnosti v našich životech a chceme o tom vydávat svědectví druhým a nebo si to všechno necháme jen pro sebe a když usoudíme, že je to vhodné, tak se o to možná podělíme v kruhu svých nejbližších?
To už ale záleží na jednom každém z nás jednotlivě a Bůh nám dopomáhej k poznání, že vše, co máme a co prožíváme nám Bůh prokázal svým milosrdenstvým.
A k tomu nám dopomáhej právě Bůh.
Amen
Úvodní modlitba:
Vítáme Tě mezi námi Pane a děkujeme Ti za to, že jsi nás dnes zde na tomto místě shromáždil jako kvočna shromažďuje svá kuřátka.
Děkujeme Ti za to, že nám stále dáváš touhu poznávat Tvé Slovo.
Přišli jsme dnes, abychom si vyslechli čím nás dnešní den chceš potěšit, povzbudil, ale i třeba poučit nebo napomenout.
Tak nám prosíme otevři uši k naslouchání, abychom po jeho vyslechnutí už nikdy nepřestali mít touhu vypravovat, co jsi nám prokázal. A že to, co nyní ti kolem nás vidí, je jen nepatrný zlomeček tvých skutků lásky.
Amen
Modlitba po kázání:
Děkujeme, ano Pane, moc Ti děkujeme za Slovo, které k nám dnes zaznělo. Víme, že se již opravdově nedokážeme z ničeho radovat a všechno, co od Tebe dostáváme nám připadne tak všední.
Vrať nám do srdcí pokoru a schopnost vnímat to, že vše, co máme, máme jen z pouhé Tvé milosti. Navrať nám prosím do srdcí tu nezřízenou radost ze všeho, co prožíváme. Dej nám také prosím pochopit, že bible se nám stává osobní jen tehdy, bude-li k nám promlouvat.
Ano Pane, prosíme také za celý tento svět. Ty víš jak nás štovou všechny ty války a nepokoje, zvláště v Israeli – místě které jsi určil pro svůj lid. Prosíme také za vládu naší země, i když nás v poslední době tolik štve. Zvláště když se naší představitelé, které jsme si zvolili, nedokáží dohodnout a někteří se u jednání chovají tak arogantně. Prosíme též za všechny ty, kteří jsou upoutáni na lůžko a nebo jsou zkroušeni jinou nemocí, či neduhem. Zůstávej prosím s nimi, i když se jim jejich situace zdá být totálně bezvýchodná.
Buď i s našimi milými, drahými, s přáteli i nepřáteli. Vlej nám do srdcí pokoj a mír a všechno nyní poroučíme pod Tvou ochranu a všechny své soukromé i tuto modlitbu pak shrnujeme v tu jednu, kterou jsi nám odkázal Ty sám:
Otče náš, …………
Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Mk. 8, 27-30;
Salutátorio : Milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i Pána J.K.
Introit : Ž. 66,3;16;
Píseň : Ž.65 „Na Sionu se čest ti dává“
Modlitba :
Čtení : Lk. 18,35-43; Sk. 9,1-5;
Píseň : 370 „Jak čerstvých vod jelen žádá“
Text : Mk. 8, 27-30;
Modlitba : + Pater noster
Píseň : 394 „O pojďte všichni ke mně“
Ohlášky :
poslání : J. 15,11;
Slovo
požehnání : Ž. 121,5-8;
píseň : 623 „Důvěřuj se v Pána“
Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
„Poďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.“ „Pojďe, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.“
Tak k tomu nás, milí bratři a sestry, jistě srdečně zve nejen žalmista, který bezesporu prožíval radostné chvíle se svým jediným Bohem םהולא לא a chce, aby o tom vědělo co nejvíce lidí. Ale jistě by nás takto spolu se žalmistou mohl k tomu samému vyzvat i Ježíšem ze slepoty uzdravený, Bartimaios syn Timaiův, jak nám o něm podává svědectví evangelista Marek, který nám ten sám příběh, i když trošičku jinak, podává stejně jako evangelista Lukáš z jehož podání jsme si tento příběh o uzdravení slepého u Jericha v dnešním čtení připomněli a jehož jméno zůstává v anonymitě.
To první, čeho si na tom příběhu jistě všimneme je to, že „Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.“ Ježíš má, tedy podle Lukášovi verze namířeno do Jericha, aby se tam setkal s celníkem Zacheem, ale u cesty po které musel jít seděl nějaký slepý žebrák. Nic neviděl, jen kolem sebe vnímal veliký hluk a spolu s tím i obrovské napětí. A právě proto, že neviděl, musel se okolo stojících zeptat, co se děje. Když ovšem na svou otázku dostal odpověď, „že tudy jde Ježíš Nazaretský“, neváhal ani chvilku a pustil se do úpěnlivého volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ A to je to druhé, co nás, vnímavé posluchače, jistě zarazí.
Jakže to ten slepý Bartimaios, jak odhaluje jeho anonymitu evangelista Marek, Ježíše oslovil? Slyšeli jsme dobře? Ano, je to, milí bratři a sestry, tak. Ten Bartimaios, i přestože mu bylo jen řečeno, že tudy prochází Ježíš Nazaretský Ježíše oslovil „Synu Davidův“, což byl titul, který příslušel jen Bohem poslanému mesiáši.
Kolik on sám hochů, a mužů toho jména עשׁוהי – Ježíš znal? Asi hodně, bratři a sestry, protože toto hebrejské jméno עשׁוהי – Ježíš, tedy vysvoboditel bylo tehdy tak časté, jako je třeba dnes u nás jméno Pepík, Karel, Věra nebo Marie a Israelité jej dávaly svým mužským potomkům v domnění, že tím přijmou Boha הוהי - םהוֹלא לא, aby jim již konečně seslal ךאשׁמ – mesiáše – tedy spasitele.
Pro nás křesťany je to jistě divné, ale je to tak. Jméno עשׁוהי bylo tehdy v Israeli tak časté, že ani není divu, že se nám dostalo i do Starého zákona. Věděli bychom kde se s jménem Ježíš ve Starém zákoně můžeme setkat? Ano, jde o knihu Jozue. Ta jako jediná biblická kniha nese název עשׁוהי – Jozue – tedy Ježíš, což se překládá jako vysvoboditel.
Jak to nakonec dopadlo, to již všichni víme a připomínáme si to rok, co rok každé vánoce. Že ten jimi tolik očekávaný ךאשׁמ nepřišel z nebe, ale narodil se v prostém, zatuchlém a tmavém chlívku pro dobytek jako ten nejchudší žebrák.
Teď je tedy dospělý a prochází cestou do Jericha a jakmile je slepému Bartimaiovi, řečeno, že to je Ježíš z Nazaretu kdo kolem něj prochází, tak se ten okamžitě pustí do hlasitého volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“. Ano, je to s podivem, ale tento slepý, který na rozdíl od těch, co s Ježíšem šli ten kus cesty do Jericha, ihned věděl s kým má tu čest.
A možná právě již zde na tomto místě je dobré položit si otázku, kterou Ježíš položil svým nejbližším učedníkům: „A za koho mě pokládáte vy?“. Věděl vůbec onen zástup lidí následujících Ježíše do Jericha kdo to je? Asi ne, když Bartimaiose napomínali, aby mlčel? Ano, oni čekali jiného ךאשׁמ.
Tento Ježíš pro ně byl jistě zajímavý člověk. Vždyť tak pěkně mluvil o Božím království a každý mu rozuměl. A kolikrát je nasytil. Jen vzpomeňme třeba jak z pěti chlebů a dvou rybiček u města Betsaidy nasytil zástup pěti tisíc mužů a to se do toho počtu nezapočítávaly ani ženy, ani děti, takže těch nasycených mohlo být i okolo deseti tisíc. To mohl dokázat opravdu jen člověk s nadlidskými schopnostmi. A kolik lidí uzdravil a vzkřísil? Tak třeba Jairova dcerka. Ta již byla mrtvá když k ní Ježíš přišel, po té, co jej zdržela žena s krvotokem. Přesto, když přišel do Jairova domu, tak všem, i Jairovi tvrdil, že dcerka nezemřela jen spí. Pak vyhnal všechny plačky ven, vzal jí za ruku a řekl: „Talitha kum“ a v zápětí jí rodičům vrátil živou a zdravou. A nebo ta nešťastná vdova z městečka Naim. Ta přece také vyprovázela na poslední cestě svého jediného syna, který jí v budoucnu mohl zajistit jisté živobytí a teď byl mrtvý. Jistě si ta nebohá říkala: „Co si já sama počnu, když se o mne teď nemá kdo postarat?“. Ale jen do chvíle, než se u městské brány, odkud chlapce vynášeli na márách, setkala s Ježíšem! Ten jen pouhým dotykem na máry celý průvod zastavil a řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ a vrátil ho oné vdově živého a zdravého. A nebo ten zázračný rybolov u Genezaretského jezera když učil lid z loďky, kterou si půjčil od Šimona. Po skončení svého učení jen řekl Šimonovi: Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu! Jak to dopadlo všichni víme a nebo alespoň tušíme. Zatímco v noci a na hlubině Šimon a jeho přátelé nechytli ani rybičku, po Ježíšově slově ve dne a na mělčině jich ulovili tolik, až se jim sítě trhali.
Ten zástup lidí následujících Ježíše cestou do Jericha tedy opravdu nevěděl s kým má tu čest jít, když Bartimaiose okřikovali ať toho volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ nechá. Byl pro ně prostě jen úžasným člověkem dělajícím zázraky, ale že by měl být tím oním spasitelem jak o něm psali a jehož příchod prorokoval nejen prorok Isaiáš, ale i jiní?
Nevěděl to ale také ani Saul, který si od velekněze v Jerusalémě vyžádal doporučující listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí ke směru věřících v Kristovo vzkříšení a mohl je tak přivést v poutech do Jerusaléma. U samého Damašku ale prudce narazil, když se takto rozhodl Ježíši – potažmo samému Bohu – vyhlásit válku. Tak se tedy stalo, že blízko Damašku jej napřed oslepilo obrovské světlo a pak z něj zazněl hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ a na tuto otázku, kterou mu ten hlas položil, se Saul nevzmohl na nic jiného než na protiotázku: „Kdo jsi, Pane?“
Vidíme, bratři a sestry, ten rozdíl? 1) Slepý od narození – ten, který díky svému postižení ani neuměl číst ihned oslovuje Ježíše dokonce i jeho mesiášským titulem, který mu jistě po právu náležel, zatím co Saul, ten velmi hluboce vzdělaný muž v theolog a znalec Písma se ptá: „Kdo jsi, Pane?“
2) Zatím co onen slepý je při prvním setkání s Ježíšem uzdraven, Saul po prvním osobním kontaktu s ním zůstává slepý.
Kým tedy pro nás křesťany jedenadvacátého století Ježíš je? Je snad pro nás Janem Křtitelem nebo Eliášem, či snad jedním z mnoha proroků? Je pro nás jen nějakým divotvůrcem, který dokáže z téměř ničeho sytit ohromné množství zástupů hladových? Vždyť by to bylo príma nemyslíte kdyby byl na zemi někdo takový, který by zbavil tento svět hladu. A nebo by mohl umět uzdravovat a dokázal by tak, že by už na světě nebyl ani jeden nemocný. Kým je pro nás? Jen jedním z mnoha proroků, jako třeba Ezdráš, Nehemjáš, Izajáš, nebo snad Malachiáš?
„A za koho mě pokládáte vy?“ To tedy není jen otázka pro Ježíšovy učedníky, ale je to také především otázka pro nás. Pro Tebe i mne. Každého jednoho z nás se Ježíš ptá osobně: „A za koho mě pokládáš Ty Martine, Karle, Pepo, Jindro, Barčo, Hanko, Karlo Jiřino?“ Budeme i my spolu s Petrem moci vyznat: „Ty jsi Mesiáš.“.
Budeme moci i my spolu s žalmistou a oním uzdraveným Bartimaiem volat radostí nad svými životy: „Poďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.“ „Pojďe, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.“ Ano, možná právě tato slova žalmu 66 vytanula na mysl i na jazyk již vidícímu Bartimaiovi, ale asi také Jairovi, když mu Ježíš předal jeho dcerku živou a zdravou. Nebo oné vdově z městečka Naim, které Ježíš také vzkřísil mrtvého syna.
A co my, bratři a sestry? Budeme i my chtít vyprávět o těch velkých a divuplných skutcích, které nám Bůh prokázal a nebo budeme zase a opět všechno brát jako samozřejmost. Dokážeme se ještě vůbec, bratři a sestry, radovat z Boží přítomnosti v našich životech a chceme o tom vydávat svědectví druhým a nebo si to všechno necháme jen pro sebe a když usoudíme, že je to vhodné, tak se o to možná podělíme v kruhu svých nejbližších?
To už ale záleží na jednom každém z nás jednotlivě a Bůh nám dopomáhej k poznání, že vše, co máme a co prožíváme nám Bůh prokázal svým milosrdenstvým.
A k tomu nám dopomáhej právě Bůh.
Amen
Úvodní modlitba:
Vítáme Tě mezi námi Pane a děkujeme Ti za to, že jsi nás dnes zde na tomto místě shromáždil jako kvočna shromažďuje svá kuřátka.
Děkujeme Ti za to, že nám stále dáváš touhu poznávat Tvé Slovo.
Přišli jsme dnes, abychom si vyslechli čím nás dnešní den chceš potěšit, povzbudil, ale i třeba poučit nebo napomenout.
Tak nám prosíme otevři uši k naslouchání, abychom po jeho vyslechnutí už nikdy nepřestali mít touhu vypravovat, co jsi nám prokázal. A že to, co nyní ti kolem nás vidí, je jen nepatrný zlomeček tvých skutků lásky.
Amen
Modlitba po kázání:
Děkujeme, ano Pane, moc Ti děkujeme za Slovo, které k nám dnes zaznělo. Víme, že se již opravdově nedokážeme z ničeho radovat a všechno, co od Tebe dostáváme nám připadne tak všední.
Vrať nám do srdcí pokoru a schopnost vnímat to, že vše, co máme, máme jen z pouhé Tvé milosti. Navrať nám prosím do srdcí tu nezřízenou radost ze všeho, co prožíváme. Dej nám také prosím pochopit, že bible se nám stává osobní jen tehdy, bude-li k nám promlouvat.
Ano Pane, prosíme také za celý tento svět. Ty víš jak nás štovou všechny ty války a nepokoje, zvláště v Israeli – místě které jsi určil pro svůj lid. Prosíme také za vládu naší země, i když nás v poslední době tolik štve. Zvláště když se naší představitelé, které jsme si zvolili, nedokáží dohodnout a někteří se u jednání chovají tak arogantně. Prosíme též za všechny ty, kteří jsou upoutáni na lůžko a nebo jsou zkroušeni jinou nemocí, či neduhem. Zůstávej prosím s nimi, i když se jim jejich situace zdá být totálně bezvýchodná.
Buď i s našimi milými, drahými, s přáteli i nepřáteli. Vlej nám do srdcí pokoj a mír a všechno nyní poroučíme pod Tvou ochranu a všechny své soukromé i tuto modlitbu pak shrnujeme v tu jednu, kterou jsi nám odkázal Ty sám:
Otče náš, …………
Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
Mk. 8, 27-30;
Salutátorio : Milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i Pána J.K.
Introit : Ž. 66,3;16;
Píseň : Ž.65 „Na Sionu se čest ti dává“
Modlitba :
Čtení : Lk. 18,35-43; Sk. 9,1-5;
Píseň : 370 „Jak čerstvých vod jelen žádá“
Text : Mk. 8, 27-30;
Modlitba : + Pater noster
Píseň : 394 „O pojďte všichni ke mně“
Ohlášky :
poslání : J. 15,11;
Slovo
požehnání : Ž. 121,5-8;
píseň : 623 „Důvěřuj se v Pána“
Pojďte, slyšte, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.
„Poďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.“ „Pojďe, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.“
Tak k tomu nás, milí bratři a sestry, jistě srdečně zve nejen žalmista, který bezesporu prožíval radostné chvíle se svým jediným Bohem םהולא לא a chce, aby o tom vědělo co nejvíce lidí. Ale jistě by nás takto spolu se žalmistou mohl k tomu samému vyzvat i Ježíšem ze slepoty uzdravený, Bartimaios syn Timaiův, jak nám o něm podává svědectví evangelista Marek, který nám ten sám příběh, i když trošičku jinak, podává stejně jako evangelista Lukáš z jehož podání jsme si tento příběh o uzdravení slepého u Jericha v dnešním čtení připomněli a jehož jméno zůstává v anonymitě.
To první, čeho si na tom příběhu jistě všimneme je to, že „Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.“ Ježíš má, tedy podle Lukášovi verze namířeno do Jericha, aby se tam setkal s celníkem Zacheem, ale u cesty po které musel jít seděl nějaký slepý žebrák. Nic neviděl, jen kolem sebe vnímal veliký hluk a spolu s tím i obrovské napětí. A právě proto, že neviděl, musel se okolo stojících zeptat, co se děje. Když ovšem na svou otázku dostal odpověď, „že tudy jde Ježíš Nazaretský“, neváhal ani chvilku a pustil se do úpěnlivého volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ A to je to druhé, co nás, vnímavé posluchače, jistě zarazí.
Jakže to ten slepý Bartimaios, jak odhaluje jeho anonymitu evangelista Marek, Ježíše oslovil? Slyšeli jsme dobře? Ano, je to, milí bratři a sestry, tak. Ten Bartimaios, i přestože mu bylo jen řečeno, že tudy prochází Ježíš Nazaretský Ježíše oslovil „Synu Davidův“, což byl titul, který příslušel jen Bohem poslanému mesiáši.
Kolik on sám hochů, a mužů toho jména עשׁוהי – Ježíš znal? Asi hodně, bratři a sestry, protože toto hebrejské jméno עשׁוהי – Ježíš, tedy vysvoboditel bylo tehdy tak časté, jako je třeba dnes u nás jméno Pepík, Karel, Věra nebo Marie a Israelité jej dávaly svým mužským potomkům v domnění, že tím přijmou Boha הוהי - םהוֹלא לא, aby jim již konečně seslal ךאשׁמ – mesiáše – tedy spasitele.
Pro nás křesťany je to jistě divné, ale je to tak. Jméno עשׁוהי bylo tehdy v Israeli tak časté, že ani není divu, že se nám dostalo i do Starého zákona. Věděli bychom kde se s jménem Ježíš ve Starém zákoně můžeme setkat? Ano, jde o knihu Jozue. Ta jako jediná biblická kniha nese název עשׁוהי – Jozue – tedy Ježíš, což se překládá jako vysvoboditel.
Jak to nakonec dopadlo, to již všichni víme a připomínáme si to rok, co rok každé vánoce. Že ten jimi tolik očekávaný ךאשׁמ nepřišel z nebe, ale narodil se v prostém, zatuchlém a tmavém chlívku pro dobytek jako ten nejchudší žebrák.
Teď je tedy dospělý a prochází cestou do Jericha a jakmile je slepému Bartimaiovi, řečeno, že to je Ježíš z Nazaretu kdo kolem něj prochází, tak se ten okamžitě pustí do hlasitého volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“. Ano, je to s podivem, ale tento slepý, který na rozdíl od těch, co s Ježíšem šli ten kus cesty do Jericha, ihned věděl s kým má tu čest.
A možná právě již zde na tomto místě je dobré položit si otázku, kterou Ježíš položil svým nejbližším učedníkům: „A za koho mě pokládáte vy?“. Věděl vůbec onen zástup lidí následujících Ježíše do Jericha kdo to je? Asi ne, když Bartimaiose napomínali, aby mlčel? Ano, oni čekali jiného ךאשׁמ.
Tento Ježíš pro ně byl jistě zajímavý člověk. Vždyť tak pěkně mluvil o Božím království a každý mu rozuměl. A kolikrát je nasytil. Jen vzpomeňme třeba jak z pěti chlebů a dvou rybiček u města Betsaidy nasytil zástup pěti tisíc mužů a to se do toho počtu nezapočítávaly ani ženy, ani děti, takže těch nasycených mohlo být i okolo deseti tisíc. To mohl dokázat opravdu jen člověk s nadlidskými schopnostmi. A kolik lidí uzdravil a vzkřísil? Tak třeba Jairova dcerka. Ta již byla mrtvá když k ní Ježíš přišel, po té, co jej zdržela žena s krvotokem. Přesto, když přišel do Jairova domu, tak všem, i Jairovi tvrdil, že dcerka nezemřela jen spí. Pak vyhnal všechny plačky ven, vzal jí za ruku a řekl: „Talitha kum“ a v zápětí jí rodičům vrátil živou a zdravou. A nebo ta nešťastná vdova z městečka Naim. Ta přece také vyprovázela na poslední cestě svého jediného syna, který jí v budoucnu mohl zajistit jisté živobytí a teď byl mrtvý. Jistě si ta nebohá říkala: „Co si já sama počnu, když se o mne teď nemá kdo postarat?“. Ale jen do chvíle, než se u městské brány, odkud chlapce vynášeli na márách, setkala s Ježíšem! Ten jen pouhým dotykem na máry celý průvod zastavil a řekl: „Chlapče, pravím ti, vstaň!“ a vrátil ho oné vdově živého a zdravého. A nebo ten zázračný rybolov u Genezaretského jezera když učil lid z loďky, kterou si půjčil od Šimona. Po skončení svého učení jen řekl Šimonovi: Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu! Jak to dopadlo všichni víme a nebo alespoň tušíme. Zatímco v noci a na hlubině Šimon a jeho přátelé nechytli ani rybičku, po Ježíšově slově ve dne a na mělčině jich ulovili tolik, až se jim sítě trhali.
Ten zástup lidí následujících Ježíše cestou do Jericha tedy opravdu nevěděl s kým má tu čest jít, když Bartimaiose okřikovali ať toho volání: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ nechá. Byl pro ně prostě jen úžasným člověkem dělajícím zázraky, ale že by měl být tím oním spasitelem jak o něm psali a jehož příchod prorokoval nejen prorok Isaiáš, ale i jiní?
Nevěděl to ale také ani Saul, který si od velekněze v Jerusalémě vyžádal doporučující listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí ke směru věřících v Kristovo vzkříšení a mohl je tak přivést v poutech do Jerusaléma. U samého Damašku ale prudce narazil, když se takto rozhodl Ježíši – potažmo samému Bohu – vyhlásit válku. Tak se tedy stalo, že blízko Damašku jej napřed oslepilo obrovské světlo a pak z něj zazněl hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ a na tuto otázku, kterou mu ten hlas položil, se Saul nevzmohl na nic jiného než na protiotázku: „Kdo jsi, Pane?“
Vidíme, bratři a sestry, ten rozdíl? 1) Slepý od narození – ten, který díky svému postižení ani neuměl číst ihned oslovuje Ježíše dokonce i jeho mesiášským titulem, který mu jistě po právu náležel, zatím co Saul, ten velmi hluboce vzdělaný muž v theolog a znalec Písma se ptá: „Kdo jsi, Pane?“
2) Zatím co onen slepý je při prvním setkání s Ježíšem uzdraven, Saul po prvním osobním kontaktu s ním zůstává slepý.
Kým tedy pro nás křesťany jedenadvacátého století Ježíš je? Je snad pro nás Janem Křtitelem nebo Eliášem, či snad jedním z mnoha proroků? Je pro nás jen nějakým divotvůrcem, který dokáže z téměř ničeho sytit ohromné množství zástupů hladových? Vždyť by to bylo príma nemyslíte kdyby byl na zemi někdo takový, který by zbavil tento svět hladu. A nebo by mohl umět uzdravovat a dokázal by tak, že by už na světě nebyl ani jeden nemocný. Kým je pro nás? Jen jedním z mnoha proroků, jako třeba Ezdráš, Nehemjáš, Izajáš, nebo snad Malachiáš?
„A za koho mě pokládáte vy?“ To tedy není jen otázka pro Ježíšovy učedníky, ale je to také především otázka pro nás. Pro Tebe i mne. Každého jednoho z nás se Ježíš ptá osobně: „A za koho mě pokládáš Ty Martine, Karle, Pepo, Jindro, Barčo, Hanko, Karlo Jiřino?“ Budeme i my spolu s Petrem moci vyznat: „Ty jsi Mesiáš.“.
Budeme moci i my spolu s žalmistou a oním uzdraveným Bartimaiem volat radostí nad svými životy: „Poďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal.“ „Pojďe, pohleďte na Boží skutky, tím, co koná mezi lidskými syny, vzbuzuje bázeň.“ Ano, možná právě tato slova žalmu 66 vytanula na mysl i na jazyk již vidícímu Bartimaiovi, ale asi také Jairovi, když mu Ježíš předal jeho dcerku živou a zdravou. Nebo oné vdově z městečka Naim, které Ježíš také vzkřísil mrtvého syna.
A co my, bratři a sestry? Budeme i my chtít vyprávět o těch velkých a divuplných skutcích, které nám Bůh prokázal a nebo budeme zase a opět všechno brát jako samozřejmost. Dokážeme se ještě vůbec, bratři a sestry, radovat z Boží přítomnosti v našich životech a chceme o tom vydávat svědectví druhým a nebo si to všechno necháme jen pro sebe a když usoudíme, že je to vhodné, tak se o to možná podělíme v kruhu svých nejbližších?
To už ale záleží na jednom každém z nás jednotlivě a Bůh nám dopomáhej k poznání, že vše, co máme a co prožíváme nám Bůh prokázal svým milosrdenstvým.
A k tomu nám dopomáhej právě Bůh.
Amen
Úvodní modlitba:
Vítáme Tě mezi námi Pane a děkujeme Ti za to, že jsi nás dnes zde na tomto místě shromáždil jako kvočna shromažďuje svá kuřátka.
Děkujeme Ti za to, že nám stále dáváš touhu poznávat Tvé Slovo.
Přišli jsme dnes, abychom si vyslechli čím nás dnešní den chceš potěšit, povzbudil, ale i třeba poučit nebo napomenout.
Tak nám prosíme otevři uši k naslouchání, abychom po jeho vyslechnutí už nikdy nepřestali mít touhu vypravovat, co jsi nám prokázal. A že to, co nyní ti kolem nás vidí, je jen nepatrný zlomeček tvých skutků lásky.
Amen
Modlitba po kázání:
Děkujeme, ano Pane, moc Ti děkujeme za Slovo, které k nám dnes zaznělo. Víme, že se již opravdově nedokážeme z ničeho radovat a všechno, co od Tebe dostáváme nám připadne tak všední.
Vrať nám do srdcí pokoru a schopnost vnímat to, že vše, co máme, máme jen z pouhé Tvé milosti. Navrať nám prosím do srdcí tu nezřízenou radost ze všeho, co prožíváme. Dej nám také prosím pochopit, že bible se nám stává osobní jen tehdy, bude-li k nám promlouvat.
Ano Pane, prosíme také za celý tento svět. Ty víš jak nás štovou všechny ty války a nepokoje, zvláště v Israeli – místě které jsi určil pro svůj lid. Prosíme také za vládu naší země, i když nás v poslední době tolik štve. Zvláště když se naší představitelé, které jsme si zvolili, nedokáží dohodnout a někteří se u jednání chovají tak arogantně. Prosíme též za všechny ty, kteří jsou upoutáni na lůžko a nebo jsou zkroušeni jinou nemocí, či neduhem. Zůstávej prosím s nimi, i když se jim jejich situace zdá být totálně bezvýchodná.
Buď i s našimi milými, drahými, s přáteli i nepřáteli. Vlej nám do srdcí pokoj a mír a všechno nyní poroučíme pod Tvou ochranu a všechny své soukromé i tuto modlitbu pak shrnujeme v tu jednu, kterou jsi nám odkázal Ty sám:
Otče náš, …………
