Sliby
Sliby
Mt. 5,33-37;
Salutatorio : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista..
Introit : Dt. 6,4-9;
Píseň :
Modlitba :
Čtení : Ex. 19,5;
Píseň :
Text : Mt. 5,33-36;
Modlitba :
Píseň :
Ohlášky :
Poslání : Dt. 6,10n;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-7;
Píseň : 636 „Z Tvé ruky Pane můj“
Sliby
Mt. 5,33-37;
I když se to třeba nezdá, tak všechno, bratři a sestry, všechno v našich životech má smysl. Určitě, i když se nám zdá, že vlivem času většina toho, co jsme dříve řekli již ztratilo svůj smysl a účel. Čas, ano čas je tím naším nepřítelem. Je tolik neúprosný. Je nezávislý, nedá se zastavit, nedá se umluvit, ani se nedá vrátit zpátky, i kdž bychom si to někdy vroucně přáli a dost možná mnohé věci bychom dělali nebo řešili úplně jinak. Možná ano, možná ne, ale stejně bychom se asi nevyvarovali úplně stejných chyb, kvůli kterým bychom čas vraceli zpět.
Jelikož se ale čas vrátit zpátky nedá a slovo, které jsme dali, také nepřestalo platit, neměli bychom se také zamyslet nad tím jakou sílu a váhu může mít naše slovobez ohledu na situaci do které bylo vyřčeno. Ježíš k tomuto zcela jasně říká: „Vaše slovo buď ano, ano - ne, ne; co je nad to, je ze zlého.“. Také se spolu semnou ptáte co tím Ježíš chtěl říci? Žádné sliby a už vůbec žádné přísahy, protože nemáme nic, čím bychom mohli ručit, co bychom mohli dát do zástavy v případě nesplnění slibu - přísahy. Závazky vůči svým věřitelům jsme zplatili a tak nám již nezbylo nic jiného, než ty naše holé životy a čest a ty jsme ochotni dát v zástavu i když nám nepatří? I když nám byly svěřeny do správy?
Prohráli jsme tedy? Možná sami u sebe ano, ale u Boha nikoli, protože Bůh není jako my! Bůh není omezen možnostmi plnění daných slibů! To, co se nám lidem zdá být zcela nemožné, to je u Boha nejen možné, ale i realizovatelné. Tam, kde my lidé, tedy po lidsku vzato, již žádnou naději nevidíme, teprve tam on začíná konat dílo své záchrany. Zatím, co my se sami mezi sebou jen dušujeme: „Na mou čest a na mou duši“, Bůh posílá svého jediného Syna, aby nám mohl vrátit to, co jsme my svou neuvážeností prohráli. Ano, zatím, co my stvrzujeme své smlouvy, úmluvy a pžísahy jen podpisy, které v konečném důsledku ani nedokážeme dodržet a tak prohráváme nejen své majetky, ale čest a životy, tam Bůh svou smlouvu stvzuje krví svého Syna. Nejen to, ale ještě mnohem víc! Díky mocnému Božímu požehnání v našich životech si můžeme být, tedy přirozeně pokud Jeho požehnání sami pro sebe přijmeme, téměř jisti, že až pijde ten pravý čas, budeme obývat obydlí, která jsme nestavěli, jíst pokrmy, které jsme nejen nevařili, ale ani dosud neochutnali. No prostě užívat si toho, na čem jsme neměli podíl. A nejen tady na Zemi, ale i v Nebeském Království.
Co tedy říci na závěr? Slišeli jsme dnes tři texty, které možná spolu vůbec nijak nesouvisí, a přeci mají jedno společné.
Z toho prvního se dozvídáme jaký by měl být náš přistup k Bohu a jak bychom měli své potomky a co z toho plyne.
Ten druhý je vyobrazením obnovy Boží smlouvy mezi Bohem a lidem, který si vyvolil. Mezi lidem, ke kterému se smíme počítat i my. Obnova smlouvy, která pro Boží království počítá i s námi.
No a ten třetí je ve svém konečném důsledku obrovským zaslíbením, že jsme pevně v Božích rukou a bez jeho vědomí nám ani jeden vlas z hlavy nespadne.
Že máme možnost volby. Že si můžeme samy zvolit jakým směrem se bude náš život dále ubírat.
