Štěpán - mučedník

Salutatorio   : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…

Introit          : Žd.1,1n;

Píseň          : 397 „Radujme se vždy společně“

Modlitba     :

Čtení           : J.3,16;

Píseň          : 440 „Ozvi se Pane můj“

Text            : Sk.6,7-15; 7,54-60;

Modlitba     : + „Otče náš“

Píseň          : 426 „Tvá Pane Kriste věc to jest“

Ohlášky                :

          Poslání       : 1.Kor.1,18;

Slovo

         Požehnání    : Nu.6,24-27;

Píseň          : 446 „Moudrosti poklad z nebe“

Sk.6,7-15; 7,54-60;

         „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ Tak toto jistě nemohl vyznat nikdo jiný, než jen ten, kterého si sám Bůh k misii povolal.Člověk, který napřed sám první vyznavače Ježíše Krista pronásledoval, až se nakonec nakonec stal nejen jeho nejvěrnějším vyznavačem, ale dokonce nejhorlivějším šiřitelem.

V Písmu, bratři, sestry a milí přátelé, máme ale také zprávy i o jiných svědcích víry, i když apoštol Pavel bezesporu byl tím největším. Ano, jistě, byl tím největším, ale to jen proto, že se o něm a jeho misijní práci ve Skutcích apoštolských nejvíce píše. V té samé knize Nového Zákona máme ale i ještě jednu dost podstatnou zprávu – zprávu o jednom člověku, který v prvotní církvi hrál jistě důležitou roli.

         Ještě včera, na Hod Boží vánoční, jsme si připomínali Kristovo narození a dnes již stojíme na prahu počátku první církve. Ještě předevčírem jsme seděli u vánočních stromečků a těšili se nejen z dárečku, ale hlavně z narození Spasitele, kterého celý svět tolik toužebně očekával a nyní se máme společně zamýšlet nad tím, jaký že vlastně pro nás lidi mělo nejen Kristovo narození, ale vlastně i Jeho celé pozemské působení smysl.

Vánoce, to je jistě překrásně radostný čas. Lidé jsou k sobě milejší než kdy jindy, více se usmívají a dost možná se snaží navodit radost  a tu pravou atmosféru vánoc. Jenže ta radost opravdových vánoc stojí někde úplně jinde. Vždyť žádná světská radost nevytrvá a i lidové vánoce přejdou, štědrovečerní poezie zmizí a pak se zase přižene řada nových úkolů a starostí (o těch starých, nesplněných ani nemluvě), v nichž člověk nemá zalíbení.

Všimněme si však biblické radosti dne narození Páně. Jejími tvůrci nejsou lidé, ale Bůh, který tak vstoupil do světa – do našeho člověčenstva. Stala se úžasná věc! Narodil se světu Spasitel a tak pro tento zkažený svět nastalo nové období, v němž pro něj přišla záchrana a to je určitě víc, než všechny ostatní radosti! Smrt již nemá práva! Zpíváme v písni z našeho evangelického zpěvníku „Buď Tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal“. Tak tedy pro tento náš svět, ve kterém žijeme, začaly navždy nové věci. A ten kdo se z nich umí radovat , vidí až za hrob. Ne, bratři sestry a mojí milí přátelé, to není žádný sarkasmus, ale zvěst té nejopravdovější radosti, která se sice  počala někde v Betlémském chlévě, ale byla dokonána na kříži a vzkříšením.

Ale ani tam ještě není tak úplně dokonána. Teď je třeba jí šířit a k tomu nám kniha Skutků říká: „I rostlo Slovo Boží a rozmáhal se počet učedníků v Jeruzalémě. Také mnoho kněží přijalo víru.“ Jenže to je jen jedna stránka radosti, kterou působí Duch Svatý. Ta druhá patří již ale plně tomuto světu, který se nedokáže radovat ze zvěsti Kristova vzkříšení, protože záchranu a spásu celého lidstva vidí v něčem úplně, ale úplně jiném. Nedokáže totiž pochopit smysl Kristova kříže a tak všechny šiřitele zvěsti o tom, že Ježíš z Nazaretu, syn Josefa a Marie, byl vzkříšen, krutě pronásledoval.

Odvážná byla Štěpánova řeč před radou, ale to jen proto, že pochopil smysl a význam Kristovi smrti a vzkříšení. Svou plamennou řečí před radou obhajuje nejen Krista, ale on začíná vlastně úplně od Abrahama, Izáka, Jákoba a pokračuje přes Mojžíše a tak se přiznává nejen k jejich víře, ale i ke všemu co vede a přivádí ke vzkříšenému Kristu. Úplně stejně jako o několik let později apoštol Pavel vidí i on, že: „Slovo o kříži je bláznovství těm, kdo jsou na cestě k záhubě;…“, ale nevzdává se. Bojuje, nevzdává se a je ochoten za své přesvědčení dokonce obětovat i to nejcennější co doposud má a to vlastní život.

Kdo z nás, bratři, sestry a milí přátelé by byl ochoten za své přesvědčení obětovat svůj vlastní život?Kdo z nás, jak se lidově říká, by šel: „Hlavou proti zdi?“ A vidíte to. Štěpán šel! Ano, Šel i přes to, že věděl, že proti takové převaze nemá šanci uspět. Šel, i přesto, že se se vzkříšeným Ježíšem možná ani osobně neznal. Ale z toho, co o něm věděl a poznal nemohl opravdu vyznat nic jiného, než, že Ježíš je Kristus.

Nás již dnes za naše náboženské přesvědčení nikdo nekamenuje, jako tehdy ukamenovali Štěpána. My se již dnes nemusíme třást a klepat strachy před takovými jako byl Šavel (Saul) z Tarzu, císař Nero, Trajánus a mnoho dalších významných odpůrců prvních křesťanů. Ano, o co máme my dnes situaci lehčí. Máme Písmo a nejsme tak odkázáni jen a pouze na ústní tradici. Cestu ke spáse máme o to lehčí jednak proto, že již za své vlastní vyznání nemusíme trpět, ale také  proto, že tuto cestu již před námi prošlapal někdo jiný.

Víte, bratři,sestry a mojí milí přátelé jednou jsem dostal na mobil zprávu, že prý Pán Bůh dělá divy. Jistěže, dělá! Vždyť ale On vlastně nedělá nic jiného než jen divy. A ten největší ze všech je láska. Láska, kterou jsme si nyní po tři dny velmi intenzivně připomínali. Láska, která nám převrátí Váš žebříček hodnot zcela, ale zcela naruby. Ale také ta samá láska, která nás donutí dělat i to, co by jsme jinak vůbec sami od sebe neudělali, říct to, co by jste za normálních okolností nikdy neřekli, jak o tom před léty napsal písničku folkový zpěvák Pavel Dobeš. Na jednom místě v bibli se píše: „Bůh láska je“ a je – li to pravda, pak se doufám nejen já, ale i Vy jistě chceme takovéto lásky držet jako klíštěte a nikdy se jí nepustit.

                                                                           AMEN