Svatodušní
Svatodušní
14,23-31;
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista
Introit : Žd. 1,1n;
Píseň : Ž. 118
Modlitba :
Čtení : Ž.121,1-8;
Píseň : 370
Text : J. 14,23-31;
Modlitba :
Píseň : 373
VP : (510)
Poslání : J. 16,33;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 489
Svatodušní
14,23-31;
Naš dnešní text, milý bratři a sestry, je zahalen tajemstvím. Tajemstvím, které Ježíš těsně před naplněním svého poslání naplno vyjevuje pouze svým učedníkům, ale ti, jako by nebyli schopni toto pochopit. „Pane, jakto, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ ptá se Juda Jakubův. Je možné, že by přestala platit Ježíšova slova o lásce k celému světu? Proč právě jen jim? Vždyť je přeci psáno: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“. Tak proč zrovna jen jim a né celému světu? „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ To je Ježíšova odpověď, ve které jde o Boží přítomnost. Ja v Otci, vy ve mně a já ve vás. To je vzorec lásky. Milování Boha - to je brána i klíč, vstupenka i předpoklad k obdarování. Vzorec lásky, který je naplněn Slovy: „Nezanechám vás osiřelé, ale přídu k vám.“ Tak vrcholí Ježíšovo zaslíbení, které jeho Otec a náš Bůh zaslíbil již Starozákonnímu Israeli, když Jej budou poslouchat.: „Zřídím si mezi vámi příbytek a nezprotivíte se mi. Budu procházet mezi vámi a budu vám Bohem a vy budete mým lidem.“ Ano, pro ty a těm, kteří milují Boha je zaslíbeno, že nezůstanou sami. Že Bůh bude jejich Bohem a zřídí si mezi nimi příbytek. Milovat Boha - to je tedy jediná možnost stát se Jeho příbytkem. A tam kde přebývá Bůh, tam také přebývá i Duch svatý o kterém Ježíš svým učedníkům řekl: „Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ Duch svatý ale není kdekoli a ani si jej kdokoli nemůže přivlastnit. Je jen tam, kde je úcta ke Slovu Božímu a jedině tomu zjevuje Boží pravdu, kdo miluje toto Slovo. Jen tomu připomíná Boží vůli. A to je to první, co jsem nám chtěl připomenout. Slova, která platí i nám. I nám se Ježíš dal poznat, protože jsme uvěřili a příjmuli, že Jeho smrt i vzkříšení se dotýká také nás a právě nás.
To druhé, o čem můžeme z dnešního textu slyšet, jsou slova o pokoji. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ Pokoj, to je pravý opak toho nad čím se srdce učedníků chvěje a děsí. Pomyšlení, že od nich Ježíš odchází, je nyní naplňuje strachem. Budou opuštěni. Jako sirotci zůstanou ve světě, který je nenávidí, stejně jako nenáviděl Krista. „… svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám.“ Ano, pokoj je to, co učedníci potřebují. Ne ale ten pokoj, jaký slibuje tento svět, ale pokoj, který může působit jen Duch svatý. A tak Kristus tímto svým slovem ujišťuje své učedníky o pokoji, který jim nemůže dát nikdo jiný jen On, jejich mistr a Pán
Tajemství, které bylo Ježíšem svěřeno jeho učedníkům je příchodem a působením Duch svatého prolomeno a otevírá se všem nám, kteří jej chceme přijmout. Již dva tisíce let chodí s námi a chce mít svůj příbytek uprostřed nás. Ježíšova Slova o pokoji se tak netýkají jen učedníků, ale také i nás, jeho církve. Nejsme sami. Stejně jako srdce učedníků, tak i ta naše se již nemusí chvět a děsit, protože On - Ježíš nás neopustil. Ani nás, stejně jako své učedníky, nenechal osiřelé. Dal nám Ducha svatého, toho přímluvce, zastánce, goele - Ducha pravdy, který nás uvádí do vší své pravdy. On nám jednak připomíná, ale i zpřítomňuje slovo a dílo Kristovo. Duch svatý ale nepřichází jen proto, abychom my měli pokoj. On chce a tvoří si i z nás nositele Božího pokoje. Jeho pokoj není darem jen na chvíli, jak dává své dary svět. Jeho pokoj je věčný, stejně jako je věčný On sám.
Kdo máš uši k slyšení slyš.
Amen
