Úcta k Božímu Slovu
Úcta k Božímu slovu
Neh. 8,1-12;
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : Iz. 61,1nn;
Píseň : 161 "Tebe Bože chválíme"
Modlitba :
Čtení : Neh. 8,1-12;
Píseň : 118 "Ó chvalte laskavého Pána"
Text : Lk. 4,16-30;
Modlitba : + „Otče náš“
Píseň : 426 „Tvá Pane Kriste věc to jest“
Ohlášky :
Poslání : 1.Petr. 3,8n;
Slovo
Požehnání : Nu.6,24-27;
Píseň : 559 „Ó ujmi ruku moji“
Úcta k Božímu Slovu
Neh. 8,1-12;
A je konec – konec babylonského zajetí. Asi tak, možná – snad si ulevil izraelský lid, když se vrátil z Babylona zpět do zaslíbené země. Co ale teď? Všechno je zbořené, zpustošené, kde vůbec máme začít? A tak se všechen lid shromažďuje před Vodní branou, aby si připomněl Zákon svého Boha.1; Sešli se tedy všichni a jednomyslně.Všichni toužili slyšet znění Božího zákona a rozhodli se tak jednomyslně. Ne jako my občas váháme jestli jít do kostela na bohoslužby nebo jet na výstavu, která je jen jednou za rok, či už nás zaujme nějaký pořad v televizi. „Všechen lid se shromáždil jednomyslně“. 2-3; Všichni! Tedy muži, ženy, ale i děti! Všichni naslouchali – pozorně naslouchali slovům z knihy Zákona :„Od svítání, až do poledne…“ Kdo z nás, bratři, sestry a mojí milí přátelé, kdo z nás by to vydržel půl dne naslouchat jednomu člověku? Tak to už je asi moc! A oni? „Muži, ženy a všichni kdo byli schopni rozumět, všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona“. Možná, že nám už Boží Slovo zevšednělo a proto se na něj nedokážeme tolik soustředit, ale oni, oni se právě vrátili z padesátiletého Babylonského zajetí a snad proto tak dychtivě poslouchali. „Když jí otevřel, všechen lid povstal“. Nikdo jim nemusel říkat: „Teď se čte Boží Slovo, teď je potřeba povstat.“ Oni vstali sami. To jenom my učíme děti, že se při čtení z bible a modlitbě má povstat. „Všechen lid povstal“. Oni moc dobře věděli, co to znamená číst z Božího Zákona! Vždyť si jej po celou tu dobu zajetí připomínali jen ústně, ale teď – teď jej slyšeli z knihy po které tolik toužili. Tolik toužili z ní číst. 6; No tak tohle to kdyby se stalo v našich tradičních sborech, tak bychom si as nejspíše mysleli svoje a kdyby to udělal jednotlivec, tak bychom jej asi tiše vyprovodili ze shromáždění. Samozřejmě, že si při Bohoslužbách nemůžeme dělat co chceme, ale zabraňme si, když jsme plni - přeplněni Duchem svatým! Poručme si nezvolat HALLELUJAH, když k nám promlouvá Slovo milosti, když k nám promlouvá Slovo osvobození. 9; A proč plakali? Vždyť už jsou zase doma?! V zem, po které tolik toužili. Vždyť jsou svobodni?! "Všechen lid totiž plakal, když slyšel Slova Zákona". Plakali proto, protože si byli plně vědomi toho kde jsou a komu mají být za to vděčni. U proroka Ezdráše 3,13; bychom se mohl dočíst, že: "…radostný hlahol nebylo možno rozeznat od pláče". Tak velikou měl tedy radost! 7; Stáli a poslouchali. To byl výkon! V dnešní době bychom jej asi nechali zaznamenat do Quenesonovi knihy rekordů. Půl dne stát a naslouchat jednomu, či dvěma řečníkům. A oni stáli! Všichni stáli. Muži, ženy a všichni, kdo byli schopni rozumět. Oni moc dobře věděli, že to Slovo je o nich, pro ně a že se právě jich samotných dotýká. Proto plakali! Protože moc dobře věděli, že to Slovo nemohou sami nikdy naplnit! 9-11; Přestali tedy plakat a začali se radovat. Jedli tučná jídla, pili sladké nápoje a posílali dárky těm, kteří nebyli schopni přijít 12;. Nebyla to ovšem taková radost, kterou známe v dnešní naší podoby, ale byla to radost, která v hebrejštině zní sásón. "Uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována". Oni půl dne stal a porozuměli! Nechci, bratři, sestry a mojí milí přátelé, nikterak moralizovat, ale co my? Odcházíme ze shromáždění a neradujeme se. Jen s těží si uvědomujeme, že to Slovo, které jsme při Bohoslužebném shromáždění slyšeli je o nás a pro nás. Většinou jen spíše s farsei a zákoníky pokyvujeme hlavou a říkáme s jen tak pro sebe: "Pěkně to mluvíš".
To je první skupina. Skupinka lidí, kteří se právě radostně navrátili z Babylonského zajetí, kteří moc dobře věděli, co pro ně Boží slovo znamená a jsou dychtiví jej slyšet.
Ale snad o pár staletí dál se schází také skupinka, aby si vyposlechla Boží Slovo. To už ale nejsou žádní navrátilci z exilu, ale farseové, zákoníci a přirozeně, že i prostý lid, kteří se jako vždy tradičně scházejí v den šabatu, aby si přečetli něco z Písma. A pozornost tentokrát nevzbuzuje nikdo jiný než sám Ježíš Lk.4,20;. A právem byly na něj upřeny všechny zraky, protože jej lid moc dobře znal! Pocházel totiž přímo z jejich města a slyšeli vyprávění o jeho divuplných činech, které na své cestě vykonal. "A oči všech v synagoze byly na něj upřeny". Do té doby, než vznesl nárok, že podle toho Slova je třeba také žít! "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli". Dnes! Ne zítra, za týden nebo dokonce za rok. Ale právě dnes! A lid se neraduje, nezdvíhá ruce a nehlaholí hallelujah! A lid nekleká! Ani nevzdává Bohu chválu za to Slovo a už vůbec nepláče radostí! Jen sedí. Sedí, mlčí a jen tak si možná pro sebe říkají: "Pěkně to mluvíš". "Dnes se naplnilo to Písmo, které jste právě slyšeli!" A tu se zákoníci a fariseové zvedají. Ale ne ke chvále, vzývání, či modlitbám. K Ježíšovu slovu není slyšet žádné "Amen", ale začínají se s ním hádat o to, co řekl. Nevidí v něm ztělesnění toho, co jim řekl, ale urážku samotného Boha. Nakonec jejich rozepře s Ježíšem - synem Josefa tesaře, končí u propasti, kde jej vědomě chtějí shodit dolů. Toho, kterého tolik staletí toužebně vyhlíželi teď chtějí shodit ze srázu 29,n;.
To jsou tedy dvě skupiny lidí. Obě slyší Slovo Písma, ale jedni při tom vzdávají úctu tomu, který jim to Písmo zanechal a druzí zcela úmyslně chtějí usmrtit toho, který se stal ztělesněním toho Slova, které právě slyšeli.
A ke komu se, bratři, sestry a mojí milí přátelé přidáme my?
Kdo máš uši k slyšení slyš.
Amen
