V Boží síle
Iz. 40,25-31;
Salutátorium : Milost vám a pokoj od Boha - Otce našeho…
Introit : 1 Par. 16,8-13;
Píseň : Ž 42 „Jako jelen mučen žízní“
Modlitba :
Čtení : Ž. 29,1-11;
Píseň : 502 „V pokoře srdce svého“
Text : Iz. 40,25-31;
Modlitba :
Píseň : 446 „Moudrosti poklad z nebe“
Ohlášky :
Poslání : Brasilská píseň
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 636 „Z Tvé ruky Pane můj“
V Boží síle
Iz. 40,25-31;
Vždycky začátkem Nového roku hledíme na to, co máme před sebou, a ptáme se jaký asi bude a co nám přinese. Někomu se tak může stát radostí očekávání toho nového, jiný se zase ptá rezignovaně a nebo dokonce s úskosti, protože se bojí, že ani ten další, tedy ten Nový rok, mu nepřinese do života nic nového. Někteří lidé se proto i bojí alespoň do toho Nového roku pohlédnout.
Každopádně do své budoucnosti se báli pohlédnout ti, kterým je určeno to slovo z proroka Izaiáše. Je to vlastně určeno Judejcům, kteří žijí v Babylóně - v babylónském exilu - v babylónském zajetí. A ti do své budoucnosti hleděli rozhodně s úzkostí nebo až dokonce s pocitem beznaděje. Oni totiž od budoucnosti nic zvláštního - nic dobrého nečekali. „Co bychom taky mohli ještě čekat.“, říkali si. „V co by mohli ještě doufat.“ Jejich nadějí býval Hospodin. Ten je ale opustil, jsou přesvědčeni. Teď jsou jejich pány babylóňané a od těch, jak dobře vědí, nic dobrého čekat nemohou. Vždyď denno denně vidí jak jednají a mají to jednání pohanských Babylóňanů před očima. Denno denně vidí moc a pýchu mocných. Jejich svévoli a bezohlednost. Dnes a denně vidí tvrdost s jakou babylóňané likvidují všechno, co není podle jejich představ a přání. A kdo se může proti této moci prosadit? Kdo se zmůže na odpor? Judejci dobře vědí, že oni sami ne. Vidí svou bezmoc, vidí svou ubohost, vidí svou slabost, … Vědí, že to nejsou oni, kdo by mohl změnit svět. Vidí - zdá se jim, ano, jsou přesvědčeni o tom, že ten, kdo hybe světovými dějinami jsou babylóňané. Že je to jejich vůle, která utváří budoucnost. Říkají si: „Nikdo takový na světě není, tak na co ještě čekat.“
Zmínil jsem se o tom, že nadějí Judejců býval Hospodin. A tak stejně jako ve své zemi, tak i zde očekávají, že snad právě Hospodin srazí těm pyšným, sebejistým a svévolně jednajícím babylóňanům hřebínek. Věřili tomu, že to bude Hospodin, který skrotí tu Babylónskou rospínavost - jejich vspupnou sebejistotu. Jenomže Hospodin těm babylóňanům dal volnou ruku. Nezastavil je. Neskrotil je, ale naopak je ještě vydal svůj lid do jejich rukou. A tak již byli přesvědčeni, že to už je definitivní konec všech jejich nadějí. Že to je vlastně jejich smrt.
Jsou unaveni ve své víře, jsou unaveni ve své naději „moje cesta je před Hospodinem skryta.“, naříkají. Ano, naříkají. Někdy nahlas, jindy skrytě: „Hospodinu je jedno kudy jdeme a co s námi je. Můj Bůh přehlíží mé právo“. Doslova to zní: „Hospodin jde jen kolem nás, aniž by se zastavil. Jde kolem nás bez zájmu. Nezmění náš osud, nic se nemění všechno zůstává pořád při starém“. Takto tedy sami v sobě naříkají. Mají od Hospodina ještě vůbec něco čekat? Je tedy na snadě, že se Judejců v Babylóně zmocňuje malomyslnost, beznaděj, pocit bezmoci zlost a nespokojenost. Ano, i my býváme velice snadno unaveni, protože jsme až příliž zahaleni do svých vlastních problémů a těžkostí. Jsme až příliž soustředěni na to, co nás děsí, co nám chybí, co bychom chtěli mít, ale nemáme. Tak to s námi lidmi je. Jsme až příliž zahlceni svými vlastními záležitostmi. A to právě omezuje náš rozhled a brání nám v dobrém výhledu. Dokonce i ve svých modlitbách se dovedeme soustřeďovat hlavně a především na sebe. Jsou to jsou vlastně naše vlastní záležitosti, které vyplňují celý náš výhled, což je škoda, protože se tak o hodně připravujeme, když myslíme jen sami na své vlastní věci- - jen sami na sebe. To byl také i problém těch Judejců. Pořád jen naříkají, pořád jen hledí na sebe. Vidí jen ty svoje problémy - hlavně ty svoje problémy a tak si od Hosposina vyslouží napomenutí: „Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: "Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo"? Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze.“
Toto Hospodinovo Slovo je vlastně napomenutí, aby se nesoustředili jenom na sebe, nýbrž pozedli své oči vzůru a dobře se rozpomenuli na Hospodina svého Boha. „Cožpak jsi o něm nikdy neslyšel? Cožpak nevíš kdo a jaký je? Nikdy jsi neslyšel o tom, co pro vás udělal? Nikdy jsi neviděl jeho činy - jeho moc? Nikdy jsi nezakusil na vlastní kůži jeho lásku? Tos neviděl, jak o Tebe bojoval, jak za Tebe zápasil? “ Samozřemě, že ti Judejci to ve svých dějinách i ve svých vlastních životech mnohokrát viděli a zažili. Problém byl ovšem ten, že se o tu minulost už nedovedli opřít přítomností. Že nedovedli přítomností trpělivě čekat na Boží zázrak. Když se ihned nic nedělo, když se na jejich situaci ihned nic nezměnilo - ano, když se ihned nezměnila jejich situace, tak opět ztráceli tu důvěru v Hospodina - v jeho lásku. Úplně stejně jako jí dovedeme ztrácet i my, když se naše problémy ihned neztrácejí. V tu chli také dokážeme zapomenout na to, komu že jsme vlastně uvěřili.
Ti Judejci si to Boží napomenutí v Babylóně vědomě zasloužili, stejně jako si ho zasloužíme asi i my. To Hospodinovo napomenutí ovšem, chápejme dobře, není jenom pokárání, ono je zároveň i výzvou k nové důvěře. Hospodin jim tak znou a opět připomíná a staví před oči svou moc. Aby věděli, aby viděli, aby si uvědomili, že to Hospodinovo vedení světových událostí se mu vůbec nevymklo z jeho rukou. A že ten jejich osud, je-li takový jaký je, tedy i to, že jsou v Babylóně, že to vše se děje z jeho vůle - podle Božích plánů.
Škoda, že ani my nerozumíme Božím plánům. Také se vymikají našim představám? To ale vůbec nic nemění na skutečnosti, že to jsou Boží plány - nic to nemění na skutečnosti, že Bůh má všechno pevně v rukou.
Je věk, který je věkem tohoto světa, stejně jako je věk událostí našeho vlastního života. To všechno je pevně v Božích rukou. Nutno dodat - milujících Božích rukou. To je právě to, co si mají ti Judejci v Babylóně přípomenout, to si ale spolu s nimi máme připomenout i my. Že Hospodin je úplně jiným Bohem, než ti ostatní bohové tohoto světa. Pán Bůh - Hospodin se od nich hodně liší. Nebo je snad jiný bůh, který se rozhodl vzít na sebe naše provinění? Je jiný bůh? Je ještě nějaký bůh, který se rozhodl nést s námi naše těškosti života i smrti?
To, že ti Judejci žijí v Babylóně, to vůbec není důkaz umenšené Boží lásky. Ba právě naopak. Jeho laskavá ruka je s nimi i v tom Babylóně a dává jim to zcela jasně na jevo. Stejně jako v minulosti, tak i v této situaci, když si jen rezignovaně stěžují: „Co bychom taky mohli ještě čekat od své budoucnosti. V co by mohli ještě doufat. Nikdo takový na světě není, který by mohl změnit náš úděl, tak na co ještě čekat.“, nechává Hospodin ústy svého proroka Isaiáše zaznít slovo: „On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“
A to je, milí bratři a sestry, výzva také i pro nás. Z toho letošního roku jsme si již ukrojili měsíc a také se nám zdá, že se nic pozitivního neděje, že se nic nezměnilo? Že se snad všechno děje k horšímu? Už jsme také, stejně jako ti Israelci, přestali doufat a již jen resignovaně konstatujeme, že je všechno na nic, že se nic nezmění a že nic nemá cenu? Tak vězme, že nic není nemožné tomu, kdo věří Hospodinu. Protože: „Ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“
A k tomu nám dopomáhej Bůh.
Kdo máš uši k slyšení slyš. Amen
Brasilská píseň
Jenom Bůh může dát víru, Jenom Bůh je cesta,
ale Ty o ní můžeš svědčit. ale Ty jí můžeš ukázat druhým.
Jenom Bůh může dát naději, Jenom Bůh je světlo,
ale Ty se s ní můžeš sdílet s druhými. ale Ty ho můžeš zapálit v lidských srdcích.
Jenom Bůh může dát lásku, Jenom Bůh může učinit, co se zdá nemožné,
ale Ty můžeš učit milovat. ale Ty můžeš udělat, co možné je.
Jenom Bůh může dát pokoj, Jenom Bůh stačí sám sobě,
ale Ty ho můžeš šířit. ale přesto spléhá na Tebe.
Jenom Bůh může dát sílu,
ale Ty můžeš být oporou.
