Žárlivost lásky
Žárlivost lásky
Salutatorio : Milost vám a pokoj …
Introit : Pís. 8,6n;
Píseň : 161
Modlitba :
Čtení : Ex. 19,3-6;
Píseň : 259 (k Husovu výročí)
Text : Ef. 3,14-19;
Modlitba :
Píseň : 308 1-8 (k Husovu výročí)
Přímluvné modlitby :
Píseň mládež :
Ohlášky :
poslání : Ž. 121,1-4; Dt. 4,35;
Slovo
požehnání : Ž. 121,5-7;
Píseň : 636
Žárlivost lásky
Jaký vlastně , milý bratři a sestry, je a jak se projevuje? Vždyť jeho projevy známe vlastně jen z biblických záznamů. Je tedy Bůh opravdu tak krutý jak jej popisuje Starý Zákon a nebo je tak milosrdný, jak se o něm zmiňuje Zákon Nový?
Kdo a jaký tedy vlastně je? To je, bratři, setry a milí přátelé, otázka, která zajímá člověka už od počátku stvoření. Není vidět, nemůžeme si s ním popovídat jako s každým druhým člověkem, nemůžeme k němu přijít na návštěvu … a tak si dnešní moderní člověk při náhodném čtení starozákonní zvěsti udělal zcela mylnou představu o Bohu, jako o nějakém krutovládci. Pochopitelně. On totiž tomu, co prožívá nerozumí a tak všechno zlé svádí na Boha slovy: „Kdyby Bůh existoval, tak by přece nemohl dopustit všechny ty války a …“ A má pravdu. Ano, má stoprocentní pravdu.
Ano, to je jeden okruh lidí, kteří boha neznají. A dost možná jej ani poznat nechtějí, protože si myslí, ano, oni jsou totiž přesvědčeni, že ho ke svému životu vůbec nepotřebují. Proto mají ve svém tvrzení o tom, že kdyby Bůh existoval … pravdu. Protože jej nepotřebují.
Pak je ale druhý okruh lidí, kteří se s Bohem setkali. Znají ho, znají jeho projevy, ale protože tomu nerozumí, snaží se tomu všemu přijít na kloub. Zkoumají, hloubají, pátrají ze všech stran a snaží se Boží mocné působení pochopit svým lidským rozumem. Dříve se takoví lidé nazývali „Gnostici“, což je z řeckého „γνωσις“ a v překladu to znamená „poznání“. Apoštolé Pavel i Jan před takovými „gnostiky“ ve svých epištolách varují. protože takovýto lidé odváděli a žel i dnes odvádí od pravdivého poznání Boha i Krista. Náš dnešní text kázání je tohoto varování důkazem. vždyť vlastne celá Pavlova epištola Efeským je zaměřena varováním před „gnostiky“. Není tomu tak dávno, asi sto let, co povstala nová - modernější vlna gnostiků – Božích poznavačů. Ti se ale nenazývali gnostiky, ale byli to zastánci tzv. „liberální theologie“. Ti se Boha a jeho existenci snažili dokázat a pochopit, aby pak mohli lépe a správněji věřit. Ano, poznat a pochopit Boha, to je touha člověka již od samého počátku jeho existence. První gnostici vymřeli a těch, kteří by dnes propagovali „Liberální theologii“ také moc není. Zato se ale vynořila nová vlna tzv. poznavačů , kteří si říkají „Nová naděje“ a nebo „Vesmírní lidé“.
A nakonec je tu třetí okruh lidí. Ti se stejně jako náš druhý okruh také s Bohem setkali. Ale na rozdíl od těch, které jsem tu před chviličkou zmoňoval si netouží Boha nikterak dokazovat. Žijí s Bohem a Slovo: „Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její - žár ohně, plamen Hospodinův.“( Pís. 8,6;), vzali vážně. Z těch nám nejznámějších bych rád právě tuto neděli připomenul Jana Husa, jehož výročí 590 let od jeho upálení v Kostnici si ve středu připomínal celý český národ. On, bratři, sestry a milí přátelé, si netoužil Boha nijak dokazovat. Základem a uhelným kamenem mu bylo Písmo a protože pochopil evangelijní zvěst starozákonního Slova: „Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.“ (Ex. 19:5;) a toužil patřit do té obrovské Boží rodiny. On totiž, stejně jako jeho pokračovatelé, Luther, Calvin, Zwingli, a mnoho dalších, kteří přispěli o nápravu tehdejší jediné tehdy po světě známé církve, věděli, že nemohou odvolat své učení o nápravě církve, protože právě z oné starozákonní evangelijní zvěsti (ať se již jedná o Ex. 19, nebo Pís. 8, které jsme tu dnes zaslechli a nebo jiné části SZ) pochopili jak je vskutku Bůh žárlivý k tomu, když má člověk jiné bohy krom něj a nebo se jej samého snaží pochopit - uchopit.
A co my, bratři sestry a milí přátelé? Do které té skupiny lidí se zařadíme my? Do které té skupiny bychom tak asi zařadili sami sebe? Jde nám více o to, abychom se snažili pochopit Boha a nebo abychom drželi a bránili pravdu, jak nám to odkázal apoštol Pavel spolu s Husem?
Pavel se totiž ve své epištole 1 Kor. 13, vyznává, že i kdyby mluvil kdoví jakými jazyky, kdyby měl dar prorokovat a rozuměl všem tajemstvím … Ano, i kdyby měl víru, která by hory přenášela, kdyby všechno, co má rozdal a sám sebe vydal k upálení, … lásku kdyby neměl nic mu to neprospěje.
Jestliže jsme tedy takto i my spolu s Pavlem pochopili tu skutečnou šířku, délku, výšku i hloubku Boží a Kristovi lásky, pak již nezbývá nic jiného, než radostně zajásat a chválit Boha: תחא הבהי ןיהלא הבהי תצ חורבּ - Barůch ata Adonaj elohejnú, Adonaj echat – Oslaven buď Hospodin náš Bůh, Hospodin jediný, protože jsme správně pochopili smysl zvěsti!!! Zvěsti, která je o nás a pro nás! Ano, bratři, sestry a milí přátelé, pro jednoho každého z nás, ať jí chceme a odmítáme přijmout. Pro mne, stejně jako pro Tebe a Tvého souseda, spolupracovníka, bratra sestru.
je tedy zkoumat Boha? Je potřeba, abychom se ho svým rozumem snažili pochopit? Ne, to jistě ne. Vždyť ve většině případů nechápeme sami sebe a ani sami sobě nerozumíme.
Nám tedy zcela úplně postačí pochopit a porozumět – poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání a dát se prostoupit vší plností Boží. Dát se prostoupit tím, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si vůbec dovedeme představit. A to máme přece také zaslíbeno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ A nebo se já spolu s desetitisíci kazateli a apoštolem Pavlem mýlíme?
Kdo máš uši k slyšení – slyš.
Amen
