ŽE HLEDÍCE NEVIDÍ A SLYŠÍCE NESLYŠÍ ANI NECHÁPOU
„že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou“
Salutatorio : Milost Vám a pokoj od Boha Pána našeho…
Introit : Mt. 13,14;
Píseň : Ž.118 „Ó chvalte laskavého Pána“
Modlitba :
Čtení : Ž. 121,1-4;
Píseň : 201 „Když Mojžíš s lidem ztrápeným“
Text : Ex. 14,14; „κυριος πολεμησει περι υμων και υμεις σιγησετε“
Modlitba :
Píseň : „Nevím“
Ohlášky :
Poslání : Ex. 14,14;
Slovo
Požehnání : Ž. 121,5-8;
Píseň : 697 „Moc předivná“ 1 a 2
„že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou“
„že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou.“ Komu jsou tato Ježíšova slova určena? Nám, bratři a sestry? Nám asi ne, protože on – Ježíš přece mluví se svými učedníky o velkém zástupu, který stojí opodál a před malinkou chvílí si od něj vyslechl podobenství o rozsévači. Ale Ježíši jako by tato slova nestačila a tak pokračuje: „Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí, a neobrátí se - a já je neuzdravím.“
To jsou jistě velmi silná slova, která nejednoho z nás jistě hodně znejistí, ale přemýšleli jsme někdy o tom, co udělat pro to, aby jednou třeba neplatila i nám? Abychom, stejně jako Israelský národ, který po té, co vyšel z Egypta a utábořil se u Rudého moře, slyšel od Mojžíše Boží ujištění: „κυριος πολεμησει περι υμων και υμεις σιγησετε“, které je pro nás posluchače sice na první poslech naprosto nesrozumitelné, i když přesto tak jasné a které je také základem dnešního textu kázání. …Abychom ho slyšeli i my.
Všeobecně se tvrdí, že bible je svatá kniha a nic dalšího už do ní nelze vepisovat, protože jak říká kniha Zj. ve své poslední kapitole: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tého knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.“ A tak není divu, že nás tato Slova jistě velmi hodně znejistí a dost možná ještě víc vystraší. Ale já vám pravím, že bible je kniha jako každá jiná, která se hodí stejně tak dobře jako podložka pod diaprojektor, jako i krásný doplněk výzdoby naší knihovny a v neposlední řadě, protože má (zvláště bible Kralická) velmi jemný papír, se hodí i jako zásobárna papírků k balení cigaret.
Ale jen do té doby, než se nás v ní začne Bůh osobně dotýkat a my pochopíme, porozumíme a najednou nám třeba i vytrysknou slzy.
A tak již dnes v tomto předpostním období chvíli společně přemýšlejme nad tím, jak – jakým způsobem, ale hlavně jakým jazykem by nám lidem to měl náš Bůh – Hospodin říci, že nás miluje, jestliže se proroci odmlčeli, a k porozumění nám nepomůže ani čeština? A jestliže nám to k lepšímu a osobnímu pochopení biblické zvěsti a k bližšímu vztahu k Bohu pomůže, když si do své osobní bible budeme dělat poznámky, tak si je dělejme!
Ano, bratři a sestry, každý z nás jistě zná bezpočet notoricky známých biblických textů, o kterých si myslí, že mu už přeci nemohou přinést nic nového. Ale i přesto se zkusme na některé z nich podívat trochu blíž.
Tím asi všeobecně nejznámějším je J. 3,16; „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ A i přesto že není v seznamu liturgie čtení pro dnešní kázání, zkusme mu věnovat několik minut a udělat v něm několik drobných úprav, aby nám nezněl třeba jen takto: „ουτως γαρ ηγαπησεν ο θεος τον κοσμον ωστε τον υιον τον μονογενη εδωκεν ινα πας ο πιστευων εις αυτον μη αποληται αλλ εχη ζωην αιωνιον“, čemuž pochopitelně, pokud neumíme řecky nerozumíme.
Zkusme si jej tedy upravit tak, abychom mu lépe porozuměli. 1. Sloveso miloval dejme do přítomného času „miluje“ 2. Podstatné jméno „svět“ nahraďme nějakým jménem – pro tuto chvíli třeba „Pavla„ 3. Zájmeno „žádný„ taky nahradíme tím samým jménem „Pavel“ 4. Před sloveso „věří“ vsuneme slůvka „který v něho“ A 5. za spojku „ale“ vsuneme slova „již teď“. Jestliže se nebudeme bát a provedeme tyto změny, pak by tento biblický text evangelia zněl: „Neboť Bůh tak miluje Pavla, že dává svého jediného Syna, aby Pavel, ten, který v něho věří, nezahynul, ale již teď měl život věčný “.
Není nám teď ten tolik notoricky známý text bližší? Nezískáme teď k němu osobnější vztah? Nebudeme si jej teď denně připomínat o to víc, protože se, pokud si dodáme odvahy a doplníme si do něj své osobní jméno, dotýká nás osobně a připomíná nám den našeho osobního spasení?
„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.“
Žalmista z našeho čtení evidentně hledá pomoc a hledá jí všude. Na zemi i na nebi, ale nakonec se rozpomíná na Hospodina, který jediný může být jeho pomocí. Ale jen do chvíle, než první dva verše: „„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.“ vztáhneme i na sebe. A teď už to není žalmista, ale jsem to já – Petr, Pavel, Karel, Vašek, Milan, Honza, Jana, Marta, Hanka, Barbora, Alena, Věra, Magda – posluchači evangelického sboru v Pečkách, kdo hledá a hledá pomoc, až se rozpomene na Hospodina.
Ve třetím a čtvrtém verši: „Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.“ nejprve změňme všechny přivlastňovací zájmena „tvůj“, na „můj“ a dostaneme: „Nedopustí, aby uklouzla má noha, nedříme ten, jenž mě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.“ A teď si ještě všimněme označení Izraele, které není v tomto textu jen tak náhodně. Toto označení ישראל totiž v českém překladu neznamená nic jiného, než „Bůh bojuje“. Ano, bojující Bůh za svůj lid.
A započítal-li nás Bůh – Hospodin, díky Kristu, do svého lidu, za který bojuje, pak na místo ישראל úplně klidně do tohoto textu dopišme svoje jméno.
Je-li tedy Bůh Bohem bojujícím i za nás, pak se tato Slova: „κυριος πολεμησει περι υμων και υμεις σιγησετε“, která nám zatím nic neříkají, týkají i nás. Protože Bohu stačí, když mu budeme jen důvěřovat, rozmlouvat o tom, co prožíváme a pak mlčky přihlížet, zatím, co on bojuje a vždycky bude za nás bojovat. Tak nějak by se totiž dal parafrázovat náš dnešní text kázání, který v ekumenickém překladu zní: „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“
Nechme tedy, bratři a sestry, bojovat Boha v našich životech za nás. Nechme se jím vést a působit na sebe jeho požehnání. Ať se nás Bůh dotýká, abychom pochopili a porozuměli. A až nám třeba i najednou vytrysknou slzy, protože jsme pochopili, pak jistě nikdy nebudeme stát na straně onoho zástupu, o kterém Ježíš říká: „že hledíce nevidí a slyšíce neslyší ani nechápou. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí, a neobrátí se - a já je neuzdravím.“
A k tomu nám dopomáhej Bůh.
Amen
