Ježíš

Ježíš – to bylo sice v Israeli běžné jméno (asi jako dnes Josef a nebo Karel). Židé jej tehdy dávali svým synům proto, aby tak dali jasně na jevo, že si přejí, aby jimi tolik očekávaný spasitel už přišel. A to jméno také z hebrejského překladu znamená Spasení.

Kristus – je zase z řeckého Χριστοσ a znamená Pomazanýn a vlastně také vychází z hebrejského Mašíách, které známe spíše jako počeštělé Měsiáš.

                Proč to ale zmiňuji? Ježíš, hned od svého narození, měl stejné potřeby jako každý jiný člověk:

- musel jíst, i pít,                                                                                                                   

- musel spát,                                                                                                                         

- byla mu také zima,                                                                                                              

- bylo mu také vedro a pak taky                                                                                           

- nebyl uchráněn žádných pokušení.

Byl tedy člověk, jako jsme my (z masa a kostí), ale přesto na něm bylo něco zvláštního – vyjímečného. V Apoštolském vyznání výry vyznáváme, že byl poslán od Boha, aby nám přinesl spásu a přesto si jej mnozí lidé (zvláště teď o vánocích) pletou s pohádkovou bytostí.

Podívejme se tedy společně co o Ježíši Kristu, my křesťané, vyznáváme a věříme. 

V Apoštolském vyznání výry vyznáváme:         Věřím v Boha Otce všemohoucího,

Stvořitele nebe i země,

I v Ježíše Krista,

Syna jeho jediného, Pána našeho,

Tímto vyznáním dáváme zcela jasně najevo, že Ježíš není syn pozemských rodičů, ale Syn samotného Boha, i když jak ještě uslyšíme, pozemským rodičům se narodil.

jenž se počal z ducha svatého,

Možná, že již něco o rodičovství víme a tak pro nás jistě nebude problém vědět, že k tomu, aby se v rodině narodilo dítě je potřeba dvou – muže a ženy. U Ježíše tomu tak ale nebylo. To je ale věc víry a nedá se vysvětlit, stejně jako… 

… narodil se z Marie panny,

A to je také věc víry. Víry v to, že Maria, i když porodila svého prvorozeného Ježíše, zůstala pannou, samozřejmě do té doby, než porodila další syny. 

trpěl pod Ponským Pilátem,

Nebyl uchráněn ani lidské zloby a proto, aby mohl spasit tento svět musel i od lidí hodně vytrpět.

byl ukřižován, umřel a byl pohřben.

Jako zločinec tehdejší doby byl přibit na kříž a tam také zemřel. To znamená, že jeho biologické tělo přestalo vykazovat známky života – přestalo mu bít srdce a ani mozek nepracoval. Nezbylo tedy nic jiného, než jej pohřbít.

sestoupil do pekel,

Dnešní člověk již na peklo nevěří, ale ono existuje. Z bible víme, že v těch hrozných bolestech Ježíš najednou zvolal: „Eli, Eli, lama zabachtani?“, což se překládá: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ a je to vlastně citát z Žalmu 22,2; Švícarský reformátor Calvin k tomu říká, že se Starozákonní člověk bál opuštěnosti od Boha. Možná jste to také už zažili; Pocit naprosté nicotnosti, opuštěnosti a osamocení. A přesně tohle prožíval i Ježíš na kříži, když zvolal ono: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“. Bůh tehdy dal od Ježíše ruce pryč. A tomu se říká sestoupit do pekel. Cítit naprostou opuštěnost, prázdnotu a totální beznaděj.

třetího dne vstal z mrtvých,

Jako křesťané věříme, že jej Bůh třetího dne od jeho smrti v neděli (bible správně uvádí první den po sobotě) vzkřísil. V té souvislosti mne napadá, že v Rusku až dodnes užívají pro neděli výraz „Voskresénije“ - vzkříšení, což je pro tento den vzkříšení výstižnější a přesnější výraz, než náše neděle

vstoupil na nebesa,

Jeho nebeský Otec jej vzal k sobě do svého království. O tom můžeme číst ve Sk.. 1,9; kde je zaznamenáno: „Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.“ A to se také nedá nijak vysvětlit. Tomu se dá pouze a jen uvěřit.

sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího odkudkud přijde soudit živé i mrtvé.

Věříme a vyznáváme, že Bůh a Kristus jedno jsou a proto mohou sedět vedle sebe. Věříme ale také i tomu, že Ježíš se ve své nebeské slávě ještě jednou vrátí, aby nás, ale i ty, kteří již zemřeli soudil. Nebude to ale jistě soudní rozhodování tak, jak jej můžeme velmi často vídat v televizy, ale bude to soud nanejvíš spravedlivý.

Tím ovšem vyznání víry samozřejmě nekončí. Pokračuje dál slovy: Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. …

Toto tedy vyznáváme o Kristu v Apoštolském vyznání víry. Ale co náš osobní život s Kristem? Vyznání je jedna věc, ale víra a osobní přiznání se ke Kristu je věc druhá.

-         Jak bychom ale svým kamarádům vysvětlili to, že právě Ježíše Krista nazýváme Synem Božím a proč tomu věříme?    

Věřím, že v Ježíši Kristu se skutečně zjevil Bůh, náš Otec. Věřím, že Bůh není jiný než jaký se nám dal poznat v něm, našem Spasiteli.

(Matouš 3,17; Jan 1,14; Kolosenským 1,15; Kolosenským 2,9;)

-         Co bychom ale také řekli na otázku: Co že vlastně věříme o vtělení Ježíše Krista?   

Věřím, že Ježíš Kristus přišel na tento svět jako skutečný člověk, jeden z nás, náš bratr ve všem, kromě hříchu. Vzal na sebe úděl lidského života od nuzného narození, až po hořkou smrt. Proto se nikdy nemusím bát, že neví jak nám je.

(Galatským 4,4; Lukáš 2,12; Filipenským 2,6-7; Židům 2,14-15;)

-         Pro Tvé kamarády je jistě nepochpitelné to, proč Ježíš musel umřít na kříži. A co jim na to Ty odpovíš?    

Věřím, že Ježíš Kristus vzal na sebe hanebnou a nespravedlivou smrt na kříži dobrovolně, z lásky k nám. Odnesl za nás, co jsme si zasloužili my. Smím proto věřit, že naše hříchy jsou potrestány na něm a my jsme z nich vykoupeni.

(Izaiáš 53,4 a 6; Marek 10,45; Galatským 3,13; 1 Janova 2,2;)

-         Co, když se Tě ale kamarád zeptá: Co věříš o Kristovu vzkříšení?      

Věřím, že Ježíš Kristus nezůstal v hrobě, ale je živ. Věřím, že ho Otec vzkřísil z mrtvých jako počátek svého nového stvoření. Věřím, že má plnou moc nad vším, co je, a nikdo ho o nic nepřipraví. Nejsme proto ponecháni sami sobě.

(Matouš 28,20; Skutky 2,24; Koloským 2,12; Římanům 8,34;)

-         A co ten tak zvaný jeho druhý příchod? Co na tuto otázku odpovíš? Co věříš o druhém příchodu Ježíše Krista?     

Věřím, že Ježíš Kristus nás, ani celý svět neponechá v dosavadním odcizení a rozpolcenosti. Přijde den, kdy pýcha, sobectví a násilí budou odsouzeny, pokora a služba dojdou slávy. Tak bude cesta našeho Pána Ježíše Krista ospravedlněna a cesta bezbožnosti zvrácena.

(Lukáš 18,7-8; 2 Timoteovi 4,1;Matouš 5,4-6; Zjevení 5,12;

-         A proč nazýváš Ježíše svým Pánem?     

Věřím, že Ježíš Kristus slovem svého evangelia tvoří již na této zemi nové věci. Věřím, že se zmocňuje lidských srdcí a zasívá v nich semeno svého království. Věřím, že také mne si přivlastnil a je můj Pán. 

(Skutky 4,12; 2 Korintským 5,15;)