Jsem takový, jaký jsem

Svatodušní

Sk. 2,14-37;

Иесус воскрес! Да воскрес.

           To byla, milí bratři a sestry, od Petra odvážná řeč. Nemyslíte? Vždyď tomu není tak dávno, co jsme si připoměli, jak, víc než před padesáti dny, ten samý Petr u brány veleknězova dvora na slova služky:  „I ty jsi byl s tím Galilejským Ježíšem!“ Krista přede všemi zapřel slovy: „Nevím, co mluvíš.“ Pak vyšel k bráně, aby se vyhnul dalším takovým narážkám, ale  uviděla ho zase jiná a řekla všem těm, kdo tam byli: „Tenhle byl s tím Nazaretským Ježíšem.“ a on znovu zapřel s přísahou: „Neznám toho člověka.“ Zakrátko ale přistoupili také ti, kdo tam stáli okolo a řekli Petrovi: „Jistě i ty jsi jeden z nich, vždyť i tvé nářečí tě prozrazuje!“ Najednou se ale Petr začal zaklínat a zapřísahal: „Neznám toho člověka.“ V tom ale zakokrhal kohout.

Ano, to byl, moji milí, ten starý Petr z Mt. 26, Teď tu stojí ale nový. Stojí v Jerusalémě a zcela neohroženě tu ohromnému zástupu lidí, Parthům, Médům, Elamitům, obyvatelům Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény, přistěhovalím Římanům, židům, obráceným pohanům, Kréťanům i Arabům, svedčí o ukřižovaném a vzkříšeném Kristu.

Ti všichni se totiž o svátku Letnic sešli do Jerusaléma, aby vzdali Bohu chválu za úrodu. Najednou se ale stalo něco, co nikdo neočekával. „Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli.“ Ano, ti všichni Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény, přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové, ti všichni najednou slišeli jeden druhého mluvit ve svém rodném jazyce a rozuměli si, aniž by bylo potřeba překladatele. A zatím, co tito všichni žasli a v rozpacích jeden druhému říkali: „Co to má znamenat?“, jiní zase s posměškem říkali: „Jsou opilí!“

Kde jen jsme ten podobný obraz už viděli? Písmáci jistě vzpomenou na text z Gn. 11,1-9; o stavbě slavné věže „Bábel“. Tam ale došlo k úplně opačnému jevu, než o kterém slyšíme z našeho textu kázání. Při stavbě oné věže byl lid napřed jednotného jazyka a teprve až po Božím zásahu se mluvil každý jinak. Jak zvlaštní, že při stavbě „Bábel“ jsou lidém jejich jazykové zmateni a padesát dní po velikonoční neděli si začali opět rozumět. 

Tak to vidíte, bratři a sestry, jedni jsou užaslí z toho, co slyší a rozumí tomu, a druzí nerozumí a tak jen s posměškem kostatují: „Jsou opilí!“.

Bible nám nic neříká o čem rozmlouvali ti všichni, kteří žasli nad tím, co právě zažili, ale zcela jasně říká o tom, co se dělo potom.

            „Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele (Joel 3:1- 5;): A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.“

Nechci a ani tu teď nebudu rozebírat ono Joelovo proroctví, na které se Petr odvolává. Vždyť jde o proroctví do posledních dní tohoto světa. Ale chtěl bych tu na tomto místě vyzdvihnout onu Petrovu odvahu, s jakou se pustil do obhajoby vzniklé situace. Ano, je dost možné, že i on právě v tuto chvíli očekával triumfální druhý Ježíšův příchod. Vždyť přece sám řekl, že příjde brzy a ten hukot z nebe, prudký vichr, který naplnil celý dům, ohnivé jazyky, naplnění Duchem svatým…, to vše nasvědčovalo tomu, že druhý Kristův příchod není tak daleko. Snad proto tedy Petr v úvodu svého kázání zmiňuje Joelova prorocká slova.

Jsou, bratři a sestry, biblické oddíly, které potřebují důkladný výklad stejně jako některá kázání potřebují hlubokého zamyšlení, abychom je správně pochopili, ale toto Petrovo biblické kázání mezi ně jisto jistě nepatří.

Kárá všechny ty, kteří tvrdí: „Jsou opilí.“ tvrzením, že to není pravda a připomíná všem shromážděným, že to, co se právě děje, se děje pod mocí Boží. Ve svém kázání, na rozdíl od zbabělého zapírání u brány veleknězova dvora, se nejenže hrdě hlásí ke Kristu, ale dokonce i o něm svědčí. Zcela neohroženě vystupuje na Ježíšovu obhajobu, i když jí Ježíš vůbec nepotřebuje, a ve své plamenné řeči jako by obviňoval všechny ty, kteří nechali Ježíše ukřižovat. „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.“ Aby všemu dodal ještě více vážnosti, odvolává se také na krále Davida o kterém řekl toto: „David o něm praví: Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí. Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach.“

            To bylo, milí bratři a sestry, kázání! Kázání, které, i přestože Petr neměl napsané a neměl bibli, ze které by citoval, rozhodně shromážděné nenechalo hluchými a ptali se „Co máme dělat?“ Víte, jednou jsem slyšel kázání, ve kterém kněz vyjádřil myšlénku, že kázání, které nás posluchače nedožene k pláči a nebo nepřinutí ptát se sama sebe, co mám dělat a jak zlepšit svůj vztah k Bohu, nebylo kázáním. Ti shromáždění okolo Petra ale po skončení jeho kázání pochopili a začali ptát.

A co my? Pochopili jsme také z Petrova kázání co máme dělat? Ano, Dosvědčovat toho Ježíše, kterého Bůh vzkřísil. Máme se obrátit a každý z nás má přijmout křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů. Pak dostaneme dar Ducha svatého.

A toto zaslíbení platí nám a našim dětem i všem daleko široko, které si Pán, náš Bůh povolá.

Kdo máš uši k slyšení, slyš.                                                                 Amen