Umývání nohou
Učedník Petr, Ježíš a umývání nohou
J. 13,1-20;
Bylo před velikonočními svátky a Pán Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby vykonal to, kvůli čemu byl na tento svět poslán.
Tenkrát se ale velikonoce neslavily jako je slavíme my. V té době to byly svátky hodu beránka a byly připomínkou vyvedení israelského národa z Egypta. Více bychom se o Božím příkazu slavit tento svátek dočetli ve starozákonní knize Ex. 12, 1-28; (Mojžíšův zákon).
I Pán Ježíš, jako správný Žid, se se svými dvanácti učedníky chystal slavit tento svátek. Když vešli do domu kde se měl tento slavnostní obřad konat, stalo se něco divného. Pán Ježíš si sundal vrchní část svého oblečení, přepásal se, vzal umyvadlo a začal umývat učedníkům nohy (rozumějme chodidla). V té době to nebylo nic neobviklého, že si lidé při vstupu do domu myli nohy. Jednak je měli zaprášené a pak to byl projev úcty hostitele k hostům. Do dnešní doby bychom toto umývání nohou mohli přirovnat k tomu, že své návštěvě dáme bačkory.
Pán Ježíš se tedy přepásal nějakým lněným plátnem a začal svým učedníkům umývat nohy a tím lněným plátnem jim je utíral. Když přišel k Šimonu Petrovi, tak ten se bránil: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“. Branil se tomu, protože nedokázal pochopit, že by mu zrovna Pán Ježíš měl mýt nohy jako sluha a nebo otrok. „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“, bránil se učedník Petr tvrdohlavě. A co mu na to Pán Ježíš odpovídá? „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Jinými slovy, kdyby si Petr od Ježíše Krista vědomě nechnechal dát posloužit, vyloučil by se tak sám a dobrovolně z Jeho spasení. Ježíš tím tak zcela jasně vyjádřuje obecné novozákonní přesvědčení o tom, že žijeme z milosti a všechno záleží na tom, abychom si tu milost dali líbit a nebránili se jí.
„Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“ Odpověděl mu Petr a Ježíš, protože poznal, že tento jeho učedník nic nepochopil, mu na to odpovídá: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.“. Co tím chtěl Pán Ježíš říct? Chtěl tím ukázat na smysl toho, co se bude dít potom. My to sice v tom našem textu nemáme napsané tak jasně jak to je u Lk. 14-20; Mk. 14, 22-25; a Mt. 26, 26-29; , ale je to tam také. Ano, jde o svatou večeři Páně. Co ale Ježíš myslel tím, když Petrovi řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý.“? On tím ukázal na křest.
Dvě úplně nové věci se nám objevují v tomto našem textu. Křest a večeře Páně.
Dnes známe křest jako pouhé polití vodou, ale dříve, a v některých církvích to dělají dodnes, se člověk při křtu úplně ponořil do vody. Takto byl nejen pokřtěn, ale zároveň ze sebe spláchl všechnu nečistotu a prach.
Tím druhým symbolem je večeře Páně, tak jak jí máme zaznamenanou jednak v prvních třech evangeliích, ale ještě i v epištole apoštola Pavla 1 Kor. 11,23-26;
Kdo je tedy vykoupán křtem, nepotřebuje už nic jiného, než ujištění o odpuštění hříchů, které je zkryto ve večeři Páně.
To jsou ty dvě úplně nové věci, se kterými se učedníci tenkrát poprvé setkali. Nerozuměli jim. My jim dnes už ale rozumíme. Víme, že na velikonoční svátky byl Ježíš ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých. Když je řeč o večeři Páně, rozumíme tomu, že tím chlebem je myšleno tělo Ježíše Krista a vínem zase jeho krev. Mk. 14,22- 24;
Nechali jsme se tedy pokřtít, abychom před Pána Boha předstoupili čistí a účastníme se večeře Páně, abychom se od svých hříchů očišťovali.
Ale ani tak nám ani jedno, ani druhé vstup do Božího království nijak nezaručuje. Co nám ale k našemu spasení může pomoci je nechat si tu Boží milost k nám líbit. Chtít žít s bohem a přijmout očišťující krev Ježíše Krista, která jako jediná nás může k Pánu Bohu do jeho Království dovést. Ten, kdo si stejně jako Petr bude myslet, že mu Pán Ježíš nemůže pomoci, tak se jednak hluboce mýlí a pak nikdy nebude žít v nebeském království.
AMEN
